Tangi 5
1 Kia mahara, e Ihowa, ki te mea kua pa nei ki a matou: tirohia mai, kia kite ai koe i to matou ingoa kino.
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Kua riro to matou wahi tupu i nga tangata ke, o matou whare i nga tautangata.
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 He pani matou, kahore he matua, ko o matou whaea ano he pouaru.
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 Na te moni i inu wai ai matou; ko a matou wahie he mea hoko.
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 Kei runga kei o matou kaki o matou kaiwhai: e mauiui ana matou, kahore he tanga manawa mo matou.
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 Kua hoatu e matou te ringa ki nga Ihipiana, ki nga Ahiriana, kia makona ai matou i te taro.
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 I hara o matou matua, a kua kore; a kua whakawaha e matou o ratou he.
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Ko nga pononga o matou rangatira: kahore he kaiwhakaora mo matou i o ratou ringa.
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 E tata mate matou ka whiwhi ai i te taro, i te hoari hoki o te koraha.
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Mangu ana o matou kiri ano he oumu, i te wera ngau kino o te hemokai.
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 Taea ana e ratou nga wahine o Hiona, nga wahine i nga pa o Hura.
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 Ko nga rangatira, taronatia ake e to ratou ringa; kihai nga kanohi o nga kaumatua i whakahonoretia.
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 Ko nga taitama kei te waha i te huri, hinga ana nga tamariki i te pikaunga wahie.
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 Ko nga kaumatua i nga kuwaha kua kore, me te waiata hoki a nga taitama.
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 Kua mutu te koa o o matou ngakau, kua puta ke ta matou kanikani hei uhunga.
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 Kua taka te karauna o to matou mahunga; aue, te mate mo matou! kua hara hoki matou.
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 Na reira whakaruhi noa iho o matou ngakau; na enei mea pouriuri ana o matou kanohi.
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 Na te maunga hoki o Hiona kua ururuatia nei, e haereerea nei e nga pokiha.
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 Pumau tonu koe, ake ake, e Ihowa; ko tou torona kei tera whakatupuranga, kei tera whakatupuranga.
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 He aha koe i wareware tonu ai ki a matou? he aha koe i whakarere ai i a matou, a roa noa iho nga ra?
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Whakatahuritia atu matou ki a koe, e Ihowa, a ka tahuri matou: whakahoutia o matou ra, kia rite ki o mua.
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 Otiia kua tino whakakahore rawa koe ki a matou, e tino nui ana tou riri ki a matou.
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
