Hopa 3
1 I muri i tenei ka puaki te mangai o Hopa, a ka kanga e ia tona ra.
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 Na ka oho a Hopa, ka mea,
Nebo mluvě Job, řekl:
3 Kia ngaro te ra i whanau ai ahau, te po i korerotia ai, He tamaroa kei roto i te kopu.
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 Waiho taua ra mo te pouri; kaua e tirohia iho e te Atua i runga; kaua hoki e whitingia e te marama.
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 Kia poke ia i te pouri, i te atarangi hoki o te mate; kia tauria iho e te kapua; kia whakawehia ano hoki e te whakapouritanga o te ra.
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 Na ko taua po, kia mau pu i te pouri kerekere: kei honoa ki nga ra o te tau; kei huihuia atu ina taua nga marama.
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 Nana, kia mokemoke taua po, kaua te reo koa e uru ki roto.
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 Kia kanga hoki e te hunga kanga i te ra, e te hunga mohio ki te whakaara rewiatana.
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 Kia pouri nga whetu o tona kakarauritanga; kia tatari ki te marama, a kahore noa iho; kei kite hoki i te takiritanga ata.
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 Mona kihai i tutaki i nga tatau o te kopu o toku whaea, kihai i huna i te mauiui kei kitea e ahau.
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 He aha ahau te mate ai i te kopu? He aha te hemo ai i toku putanga mai i te kopu?
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 He aha i rite wawe ai nga turi moku, me nga u hei ngote maku?
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 Me i pena, kua ata takoto ahau, te ai he whakaohooho, moe ana ahau: katahi ahau ka whai okiokinga,
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 I roto i nga kingi, i nga kaiwhakatakoto whakaaro o te whenua i hanga nei i nga wahi mokemoke mo ratou,
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 I roto ranei i nga rangatira whai koura, o ratou nei whare ki tonu i te hiriwa:
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 Kua kahore noa iho ranei, kua pera me te materoto e ngaro nei, me nga kohungahunga kahore nei e kite i te marama.
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 Mutu ake i reira te whakararuraru a te hunga kino; okioki ana i reira te hunga kua mauiui nga uaua.
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 Ata noho ana nga herehere i reira, te rongo i te reo o te kaitukino.
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 Kei reira te iti, te rahi, kahore hoki he rangatira o te pononga.
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 He aha te marama i homai ai ki te tangata kei roto nei i te mate? te ora ki te tangata kua kawa te wairua?
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 E koingo nei ki te mate, heoi kahore noa iho; e keri ana kia taea ia, nui atu i te keri i nga taonga huna.
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 Hari pu ratou, koa ana, ina kitea te urupa.
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 He aha ano te marama i homai ai ki te tangata kua huna nei tona ara, kua oti nei te tutakitaki mai e te Atua?
Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 Kiano hoki ahau i kai, kua tae mai taku mapu: ano he wai oku hamama e ringihia ana.
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 No te mea kua tae mai ki ahau te mea whakawehi e wehi nei ahau; ko taku e pawera nei kua pa ki ahau.
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 Kahore oku humarie, kahore oku ata noho, ehara i te mea e okioki ana; na kua puta te raruraru.
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
