ഇയ്യോബ് 41
Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
11 ൧൧ ഞാൻ മടക്കിക്കൊടുക്കേണ്ടതിന് എനിക്ക് മുമ്പുകൂട്ടി തന്നതാര്? ആകാശത്തിൻ കീഴിലുള്ളതെല്ലം എന്റെതല്ലയോ?
Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
20 ൨൦ തിളക്കുന്ന കലത്തിൽനിന്നും കത്തുന്ന പോട്ടപ്പുല്ലിൽനിന്നും എന്നപോലെ അതിന്റെ മൂക്കിൽനിന്ന് പുക പുറപ്പെടുന്നു.
Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
34 ൩൪ അത് ഉന്നതമായുള്ളതിനെയെല്ലാം നോക്കിക്കാണുന്നു; അഹംഭാവമുള്ള ജന്തുക്കൾക്കെല്ലാം അത് രാജാവായിരിക്കുന്നു”.
Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
