< Romana 6 >
1 Aa vaho hanao ty hoe hao tika: Antao hitolom-pandilatse hampitomambao ty hasoa!
Τί οὖν ἐροῦμεν; ⸀ἐπιμένωμεντῇ ἁμαρτίᾳ, ἵνα ἡ χάρις πλεονάσῃ;
2 Sondo’e! Akore t’ie nihomake an-kakeo ro mbe ho veloñ’ ama’e?
μὴ γένοιτο· οἵτινες ἀπεθάνομεν τῇ ἁμαρτίᾳ, πῶς ἔτι ζήσομεν ἐν αὐτῇ;
3 He tsy fohi’ areo te itikañ’ iaby nilipotse am’ Iesoà Norizañey ro nilipotse amy havilasi’ey.
ἢ ἀγνοεῖτε ὅτι ὅσοι ἐβαπτίσθημεν εἰς Χριστὸν Ἰησοῦν εἰς τὸν θάνατον αὐτοῦ ἐβαπτίσθημεν;
4 Aa le nitrao-pilenteke ama’e tika amy lipotsey mb’an-kavilasy ao, soa te, hambañe ami’te nampitroare’ ty engen-dRae an-kavilasy i Norizañey, ty hañaveloan-tika an-kavelom-bao.
συνετάφημεν οὖν αὐτῷ διὰ τοῦ βαπτίσματος εἰς τὸν θάνατον, ἵνα ὥσπερ ἠγέρθη Χριστὸς ἐκ νεκρῶν διὰ τῆς δόξης τοῦ πατρός, οὕτως καὶ ἡμεῖς ἐν καινότητι ζωῆς περιπατήσωμεν.
5 Aa naho nampireketeñe ama’e tika an-kavilasy manahake aze, le ho mpiamy fivañonan-ko velo’ey ka tika,
Εἰ γὰρ σύμφυτοι γεγόναμεν τῷ ὁμοιώματι τοῦ θανάτου αὐτοῦ, ἀλλὰ καὶ τῆς ἀναστάσεως ἐσόμεθα·
6 ie fohiñe te naradorado mindre ama’e i vatan-tika hambo’ey, hañitoañe i sandriñe lifo-kakeoy, soa tsy hondevozen-tahiñe ka,
τοῦτο γινώσκοντες ὅτι ὁ παλαιὸς ἡμῶν ἄνθρωπος συνεσταυρώθη, ἵνα καταργηθῇ τὸ σῶμα τῆς ἁμαρτίας, τοῦ μηκέτι δουλεύειν ἡμᾶς τῇ ἁμαρτίᾳ,
7 amy te votsotse an-kakeo ze fa nihomake.
ὁ γὰρ ἀποθανὼν δεδικαίωται ἀπὸ τῆς ἁμαρτίας.
8 Aa kanao niharo vilasy amy Norizañey tika, le atokisan-tika te hindrezañe an-kaveloñe ka,
εἰ δὲ ἀπεθάνομεν σὺν Χριστῷ, πιστεύομεν ὅτι καὶ συζήσομεν αὐτῷ·
9 fohiñe te natroatse amy havilasiy i Norizañey tsy ho vilasy ka, amy te tsy anaña’ i havilasiy lily.
εἰδότες ὅτι Χριστὸς ἐγερθεὶς ἐκ νεκρῶν οὐκέτι ἀποθνῄσκει, θάνατος αὐτοῦ οὐκέτι κυριεύει·
10 I havilasy nivetraha’ey, le nivetraha’e ty amo hakeoo indraike nahaheneke; fe i haveloñe iveloma’ey, ro iveloma’e aman’ Añahare.
ὃ γὰρ ἀπέθανεν, τῇ ἁμαρτίᾳ ἀπέθανεν ἐφάπαξ· ὃ δὲ ζῇ, ζῇ τῷ θεῷ.
11 Iantofo arè te nihomake an-kakeo nahareo, fe veloñe aman’ Añahare am’ Iesoà Norizañey.
οὕτως καὶ ὑμεῖς λογίζεσθε ἑαυτοὺς ⸂εἶναι νεκροὺς μὲν τῇ ἁμαρτίᾳ ζῶντας δὲ τῷ θεῷ ἐν Χριστῷ ⸀Ἰησοῦ
12 Aa le ko atolotse ho fehèn-kakeo o sandri’ areo ho momokeo, hivohots’ amo hadrao’eo.
Μὴ οὖν βασιλευέτω ἡ ἁμαρτία ἐν τῷ θνητῷ ὑμῶν σώματι εἰς τὸ ⸀ὑπακούεινταῖς ἐπιθυμίαις αὐτοῦ,
13 Le ko atolo’ areo an-tahiñe o fangefange’ areoo ho harao-katsivokarañe, fe manolora vatañe aman’ Añahare hoe nivelomeñe an-kavilasy; vaho o fangefange’ areoo ho haraon-kavantañañe aman’ Añahare,
μηδὲ παριστάνετε τὰ μέλη ὑμῶν ὅπλα ἀδικίας τῇ ἁμαρτίᾳ, ἀλλὰ παραστήσατε ἑαυτοὺς τῷ θεῷ ⸀ὡσεὶἐκ νεκρῶν ζῶντας καὶ τὰ μέλη ὑμῶν ὅπλα δικαιοσύνης τῷ θεῷ.
14 amy te tsy hanan-dily ama’ areo o hakeoo, amy t’ie tsy ambane’ ty fimanemanean-dily, fa ambanem-patarihañe.
ἁμαρτία γὰρ ὑμῶν οὐ κυριεύσει, οὐ γάρ ἐστε ὑπὸ νόμον ἀλλὰ ὑπὸ χάριν.
15 Akore arè? Handilatse hao tika amy te tsy fehèm-pepètse fa ambanem-patarihañe? Aiy, sondo’e!
Τί οὖν; ⸀ἁμαρτήσωμενὅτι οὐκ ἐσμὲν ὑπὸ νόμον ἀλλὰ ὑπὸ χάριν; μὴ γένοιτο·
16 Tsy fohi’ areo hao te, ze anolora’ areo sandriñe ho mpitoro’e hivohora’o, le ondevo’ i vohorañey?—ke amo tahiñeo minday mb’am-pikoromahañe, he am-pivohorañe minday havantañañe.
οὐκ οἴδατε ὅτι ᾧ παριστάνετε ἑαυτοὺς δούλους εἰς ὑπακοήν, δοῦλοί ἐστε ᾧ ὑπακούετε, ἤτοι ἁμαρτίας εἰς θάνατον ἢ ὑπακοῆς εἰς δικαιοσύνην;
17 Ty fatarihan’ Añahare, inahareo nondevozen-kakeo fe mivohotse añ’arofo amo ventem-pañòhañe nitaroñañeo,
χάρις δὲ τῷ θεῷ ὅτι ἦτε δοῦλοι τῆς ἁμαρτίας ὑπηκούσατε δὲ ἐκ καρδίας εἰς ὃν παρεδόθητε τύπον διδαχῆς,
18 le fa hinaha an-kakeo vaho mpitoron-kavantañañe.
ἐλευθερωθέντες δὲ ἀπὸ τῆς ἁμαρτίας ἐδουλώθητε τῇ δικαιοσύνῃ·
19 Anoeko an-dreha’ ondaty ty amy haifoifo’ o sandri’ areoo: Fa hambañe amy te nafoe’areo hondevozen-kakeo naho tahiñe o fangefangeo hañonjonañe ty hatsivokarañe; t’ie hibanabana o fangefangeo hitoron-kavañonañe mb’am-piavahañe henane zao.
ἀνθρώπινον λέγω διὰ τὴν ἀσθένειαν τῆς σαρκὸς ὑμῶν· ὥσπερ γὰρ παρεστήσατε τὰ μέλη ὑμῶν δοῦλα τῇ ἀκαθαρσίᾳ καὶ τῇ ἀνομίᾳ εἰς τὴν ἀνομίαν, οὕτως νῦν παραστήσατε τὰ μέλη ὑμῶν δοῦλα τῇ δικαιοσύνῃ εἰς ἁγιασμόν.
20 Ie nitoron-kakeo taolo, le nihaha amy havantañañey.
Ὅτε γὰρ δοῦλοι ἦτε τῆς ἁμαρτίας, ἐλεύθεροι ἦτε τῇ δικαιοσύνῃ.
21 Aa le inoñe ty nivokareñe amo raha manalatse anahareo henaneo? kanao ampigadoñe’e an-kamomohañe.
τίνα οὖν καρπὸν εἴχετε τότε ἐφʼ οἷς νῦν ἐπαισχύνεσθε; τὸ γὰρ τέλος ἐκείνων θάνατος·
22 Aa ie hinaha an-kakeo naho mivohotse aman’ Añahare henaneo, ro mahazo ty hasoa i fiavahañey ie mamokatse haveloñe tsy modo. (aiōnios )
νυνὶ δέ, ἐλευθερωθέντες ἀπὸ τῆς ἁμαρτίας δουλωθέντες δὲ τῷ θεῷ, ἔχετε τὸν καρπὸν ὑμῶν εἰς ἁγιασμόν, τὸ δὲ τέλος ζωὴν αἰώνιον. (aiōnios )
23 Fihomahañe ty valen-kakeo, fe haveloñe nainai’e ro fatarihan’ Añahare amy Talèntika Iesoà Norizañey. (aiōnios )
τὰ γὰρ ὀψώνια τῆς ἁμαρτίας θάνατος, τὸ δὲ χάρισμα τοῦ θεοῦ ζωὴ αἰώνιος ἐν Χριστῷ Ἰησοῦ τῷ κυρίῳ ἡμῶν. (aiōnios )