< Salamo 120 >
1 Izaho niampoheke, le nikanjy Iehovà, vaho tinoi’e.
Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem, a vyslyšel mne.
2 O ry Iehovà, apitsoho an-tsoñin-dremborake ty fiaiko, boak’ ami’ty lela mamañahy.
Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.
3 Inon-ty homeañ’ azo, ino ka ty hanoeñe ama’o ty lela letra’e tia?
Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,
4 ana-pale masiom-panalolahy, naho forohan’ andrabey!
Podobný k střelám přeostrým silného, a k uhlí jalovcovému?
5 Hankàñe amako te mañialo e Mèseke añe, naho ty fimoneñako an-kiboho’ i Kedàre ao!
Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských.
6 Loho hatr’ela’e ty nitraofam-piaiko ami’ty kivoho’ o malaim-pilongoañeo.
Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje.
7 Toe mpitea filongoan-draho; fa ie ivolañako, aly avao ty onjone’ iereo.
Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.