Salamo 104
1 Andriaño t’Iehovà, ry troko; ry Iehovà Andrianañahareko, jabahinake irehe, asiñe naho volonahetse ro misaroñ’ azo,
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 ihemiholonkon-kazavañe hoe sarimbo; velare’o hoe tèmetse o likerañeo.
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 Ampandrè’e an-drano ao o faham-batsa’eo, anoe’e sarete’e o rahoñeo, draidraite’e añ’ ela’ o tiokeo.
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Anoe’e ira’e o tiokeo, mpitoro’e o afo mibelañeo.
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Naore’e amo faha’eo ty tane toy, soa tsy hasiotse nainai’e donia.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Siniki’o hoe saroñe i lalekey; nijohañe ambone’ o vohitseo ty rano;
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 Nibioñe iereo te trinevo’o, nibororoñe mb’eo ami’ty fivolan’ ampi’o;
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 Nionjoñe o vohitseo, nilempotse o vavataneo, mb’amo toetse tinendre’o ho a iareoo
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Jinado’o efetse tsy hililara’e; tsy mone hibalike hañàmpo ty tane toy.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 Añirahe’e rano migoangoañe o goledoñeo; mikararak’ añivo’ o vohitseo;
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 ampinome’ iereo rano o bibin-kivoke iabio; afa-karan-drano o borìke lìio.
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 Mimoneñe añ’olo’ iereo eo o voron-dikerañeo; mivolañe an-tsinga-katae ey.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Tondraha’e hirik’amo efe’e amboneo o vohitseo; mahaeneñe ty tane toy o vokam-pitoloña’eo.
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 Ampitiria’e ahetse o añombeo, vaho añañe, vale’ ty fitoloña’ ondatio, hampahavokare’e haneñe ty tane,
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 naho divay hampifale ty arofo’ ondaty, naho solike hañamendo ty lahara’e, vaho mahakama hahavaño ty arofo’e.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 Enen-drano o hatae’ Iehovào, o mendorave’ i Lebanone nambolè’eo,
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 ama’e ao ro anoa’ o voroñeo traño; naho ty fañaoke, anakao ty akiba’e.
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 Ho a o ose lì-o o vohitse aboo; fiampiram-panaloke o tevañeo.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 Nanoe’e fifotoañañe i volañey; apota’ i àndroy ty toem-pitsofora’e.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Tinendre’o i ieñey, mivotrake te haleñe ty fitingatingàña’ ze hene biby añ’ala ao.
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 Mitreñe, mitsatsa hena o liona tora’eo, mipay ty hane’e aman’ Añahare.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 Ie manjirike i àndroy, mipoliotse iereo vaho mandre an-dakato’e ao.
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Miavotse mb’am-pitoloña’e mb’eo ondatio, ampara’ te haleñe.
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 O ry Iehovà, akore ty hamaro’ o fitoloña’oo! kila nanoe’o an-kihitse; manitsike ty tane toy o vara’oo.
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 Indroke i riakey, jabajaba mihenehene, ifamorohotam-biby tsy hay iaheñe— ty kede naho ty bey.
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 Ama’e ty ionjonan-dakam-bey, naho i fañaneñe nitsenè’o hihisa aoy.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 Songa mandiñ’ Azo hamahana’o haneñ’ an-tsa’e.
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 Anjotsoa’o, le atonto’ iareo, sokafe’o ty fità’o, vaho hene ànjan-draha soa.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Aeta’o ty lahara’o, le lonjetse iereo; sintone’o ty kofò’e, le mihomake mimpoly an-debok’ ao.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Irahe’o t’i Arofo’o, mioreñe iereo, vaho vaoe’o ty tarehe’ ty tane toy.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 Tsy mb’ia ho modo ty enge’ Iehovà; ho rebehe’ Iehovà o fitoloña’eo,
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 Mampititititike ty tane toy te vazohoe’e, mahatoeñe o vohitseo te edrè’e.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 Ho saboeko t’Iehovà kanao mbe velon-draho; ho rengèko an-tsabo t’i Andrianañahare katao mbe mahakofòke.
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Toe mamy t‘ie itsakoreakoo, ifaleako t’Iehovà.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Ho mongoreñe an-tane atoy o mpanan-tahiñeo le tsy ho eo o lo-tserekeo. Andriaño t’Iehovà, ry troko. Treño t’Ià.
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
