Ohabolana 9
1 Fa nandranjy i akiba’ey t’i Hihitse, fa rinamerame’e i faha’e fito rey.
Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.
2 Fa nandenta, fa linaro’e ty divai’e, fa hinalanka’e i fandambaña’ey.
Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.
3 Fa nirahe’e o anak’ampata’eo, hikaike boak’ an-digiligin-kaboa’ i rovay ey.
A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:
4 O ry tahitahiñe, mitsilea mb’etoa! le hoe re amy seretsey,
Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:
5 Mb’etoa ikamao o hanekoo naho inomo i divay linarokoy,
Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.
6 Apoho ty hagegeañe naho miveloma, mañaveloa an-dalan-kilala.
Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.
7 Mizò inje ty mañendake mpanivetive; tendreke joy ty mitrevoke ty lo-tsereke.
Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.
8 Ko mañendake ty mpamokafoka hera halaiñ’azo; Trevohe’o ty mahihitse le hikokoa’e.
Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.
9 Anaro o mahihitseo le hiha-mahihitse avao; ampandrendreho ty vantañe le hitombo an-kilala.
Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.
10 Ty fañeveñañe am’ Iehovà ro fifotoran-kihitse, vaho ty fahafohinañe i Masiñey ro faharendrehañe.
Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.
11 Izaho ty fampitomboañe o andro’oo, fampitompeañe taoñe o havelo’oo.
Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.
12 Ie mahihitse, hañimbañ’ azo i hihitsey; Ihe manivetive ty hivave izay.
Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.
13 Mamantsiñe ty rakemba gege, ie tsotra tsy mahafohin-draha,
Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.
14 Mitobok’ an-dalam-bein-akiba’e eo, am-pitobohañe amo haboa’ i rovaio,
A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,
15 mikaike ze miary eo, amo mañavelo an-kavantañañeo:
Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:
16 O ry trentrañeo, mitsilea mb’etoa! le hoe re amy tsy aman-kilalay:
Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:
17 Mamy ty rano nikamereñe, vaho mafiry ty mofo kamaeñe añ’etak’ ao.
Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.
