< Ohabolana 20 >
1 Mpamerevere ty divay, mpañotakotake ty toake, vaho tsy mahihitse i nampivìhe’ey.
Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý.
2 Ty fampangebaheban-kaviñera’ i mpanjakaiy, le manahake ty firohafan-diona; mamoe aiñe ty mitrabik’ aze hiboseha’e.
Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému.
3 Havañona’ ondaty te miholiatse añ-ali-drokoñe, fe manjehatse avao o dagolao.
Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.
4 Tsy mitrabak’ asotry ty tembo; ie famara-manta, mangatake tsy mahazo.
Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo.
5 Rano laleke ty fisafirian’ arofo’ ondaty, fe mampiboak’ aze ty mahihitse.
Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí.
6 Maro ty mihaboke ho mpiferenaiñe, fa ia ty mahatendreke ondaty migahiñe.
Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?
7 Mañavelo an-kahiti’e ty vantañe; haha o ana’e manonjohy azeo!
Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.
8 Tsongàe’ ty mpanjaka miambesatse an-jaka ao am-pihaino’e ze atao haratiañe iaby.
Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.
9 Ia ty mahafisaontsy ty hoe: Fa nampikanitsoheko ty troko; vaho malio tahin-draho?
Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Èist jsem od hříchu svého?
10 Songa tiva am’ Iehovà ty vato-pandanja vìlañe naho ty kapoake vàlañe.
Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.
11 O sata’eo ro andrendrehañe i zatovo, hera mikasokàsoke naho to i fitoloña’ey.
Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.
12 Ty ravembia mahajanjiñe, naho ty fihaino mahaoniñe, songa namboare’ Iehovà.
Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.
13 Ko manao hatea rotse, tsy mone ho rarake; Avotiriho o fihaino’oo le ho eneñe mahakama.
Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem.
14 Raty, raty, hoe ty mpivily; ie mienga le isengea’e.
Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí.
15 Eo ty volamena naho ty vatosoa tsifotofoto; fe safira ty fivimby nahatendreke hilala.
Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí.
16 Rambeso ty saro’ ty nitsoak’ ambahiny, tambozoro ho antoke t’ie tsy fohiñe.
Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho.
17 Mamy ty mofo niazo t’ie namañahy, fa ho atseke faseñe aniany ty vava’e.
Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.
18 Tolo-kevetse ro mahajadoñe safiry, Mañolots’ añ’aly ty fanoroan-kihitse.
Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj.
19 Mampiborake tangogo ty mpikanifoke mitsatsà; aa le ko mirekets’ami’ty mpangaradadake.
Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se.
20 Ze mamatse rae naho rene, hikipeke an-kaieñe ao ty failo’e.
Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.
21 Ty lova tinaentaeñe am-baloha’e, tsy ho tahieñe am-para’e.
Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno,
22 Ko manao ty hoe: Ho valeko i ratiy; mahaliñisa Iehovà, Ie ty handrombak’ azo.
Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.
23 Tiva am’ Iehovà ty vato-lanja tsy mira; vaho tsy vokatse o fandanjàñe vìlañeo.
Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.
24 Alaha’ Iehovà o lia’ ondatio; aia arè ty haharendreha’ ondaty i lala’ey?
Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?
25 Fandrike ty ikofofoaha’ t’indaty, ty hoe: Masiñe! ie añe i fantay vaho añontanea’e.
Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati.
26 Manònga o lo-tserekeo ty mpanjaka mahihitse; le ampivarimbariñe’e ama’e ty larò.
Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.
27 Failo’ Iehovà ty arofo’ ondaty, Fonga karaofe’e o añova’eo.
Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné.
28 Mahafijadoñe ty fiferenaiñañe naho ty hatò i mpanjakay; tohaña’e am-patarihañe i fiambesa’ey.
Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.
29 Enge’ o ajalahio o haozara’ iareoo; maroi-foty ty volonahe’ o androanavio.
Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny.
30 Mamaopao-karatiañe ty fofoke mamonotroboke, naho mañalio o añova’eo ty lafa.
Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.