Marka 6
1 Niakatse re, nimpoly mb’an-tane’e añe, le norihe’ o mpiama’eo.
I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho.
2 Ie Sabotse le nañoke am-pitontonañe ao vaho nilatsa i maro nahajanjiñe azey, nanao ty hoe: Taia ty nahazoa’ t’indaty tia o raha zao? Akore o hihitse natolots’ azeo vaho o raha ra’elahy fonirem-pità’eo?
A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, divili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest jemu dána, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho?
3 Tsy ie i mpandrafits’ ana’ i Marie naho rahalahi’ Iakobe naho i Josesy naho i Jodasy vaho i Simonay? Tsy aman-tikañe etoañe hao o rahavave’eo? Le nisirikae’ iereo.
Zdaliž tento není tesař, syn Marie, bratr Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I zhoršili se na něm.
4 Aa hoe ty nanoa’ Iesoà: Tsy pok’ asy ty mpitoky naho tsy an-tane’e ao, naho amo foko’eo, vaho añ’anjomba’e ao.
I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domu svém.
5 Aa le tsy nahatafete-draha ra’elahy ao re, naho tsy t’ie nahajangañe ty narare tsy ampeampe am-panampezam-pitàñe,
I nemohl tu znamení žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil.
6 ie nilatsa ami’ty tsy fatokisa’ iareo. Aa le nañariary amo tanañeo re, nañoke.
I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče.
7 Le tsinikao’e i folo ro’amby rey, naho namototse nañitrike iareo kiroeroe, naho nomea’e lily amo anga-dratio,
A svolav dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými.
8 vaho nitoroa’e ty tsy hinday amy liay naho tsy kobaiñe avao; tsy mofo tsy kotrañe naho tsy drala an-tsandrife.
A přikázal jim, aby ničehož nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani na pase peněz,
9 Mihanà, fa ko misikin-tsaron-droe.
Ale jen obuté míti nohy v střevíce, a aby neobláčeli dvou sukní.
10 Le hoe re am’iereo: Ndra mbia’ mbia t’ie himoak’ añ’anjomba, mitoboha ao ampara’ te hiakatse i rovay,
A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud.
11 naho eo ty toetse tsy mampihova anahareo, naho tsy mijanjiñe, ie mienga ao, le aboño am-pandia’ areo ty deboke ho fanesehañe iareo.
A kdož by koli vás nepřijali, ani vás slyšeli, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh vašich na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný nežli městu tomu.
12 Niavotse iereo nitaroñe ty fisolohoañe,
Tedy oni vyšedše, kázali, aby pokání činili.
13 naho nañary kokolampa maro naho nañiliñe solike ami’ty natindry tsifotofoto vaho nampijangañe.
A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, a uzdravovali je.
14 Ie nioni’ i Heroda (toe niboele mb’eo mb’eo ty tahina’ Iesoà) le hoe re: Toe nivañoñe an-kavilasy t’i Jaona Mpandipotse; izay ty itoloñan-kaozarañe tsitantane ama’e.
A uslyšev o tom Herodes král, (neb zjevné učiněno bylo jméno jeho, ) i pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož se dějí divové skrze něho.
15 Hoe ty ila’e: I Elia zay, hoe ka o ila’eo: Mpitoky re, manahake o mpitoky taoloo.
Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z proroků.
16 F’ie jinanji’ i Heroda, le nifahara’e ty hoe: I Jaona kinitsiko-lohay ty nivañombelo.
To uslyšev Herodes, řekl: Kteréhož jsem já sťal, Jana, tenť jest. Ontě z mrtvých vstal.
17 Toe nampihitrife’ i Heroda ty nitsepak’ i Jaona, le rinohi’e am-porozò ao, ty amy Herodiasy, vali’ i Filipo rahalahi’e,
Ten zajisté Herodes byl poslal a jal Jana a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal.
18 ie nanoe’ i Jaona amy Heroday ty hoe: Tsy Hake ty hanaña’o i valin-drahalahi’oy.
Nebo pravil Jan Herodesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého.
19 Nitan-kabò ama’e t’i Herodiasy, le ho nañe-doza ama’e, fe tsy nahalefe;
Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla.
20 amy te nañalike i Heroda t’i Jaona, ie nioni’e te ondaty vaño naho aman-kasy; le nambena’e, vaho niembetse te nijanjiña’e, fe nitea’e ty nitsendreñe aze.
Nebo Herodes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal.
21 Tondroke amy zao ty andro nahaheneke izay: i fitiahiañe ty andro nisamahañe i Heroday, le nanoa’e sabadidake o roandriañeo naho o mpandilio vaho o androanavi’ i Galiliao;
A když přišel den příhodný, že Herodes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee,
22 Nimoake ao ty anak’ ampela’ i Herodiasy, nitsinjake, nahaehake i Heroda naho o nambarañeo. Le hoe i mpanjakay amy somondraray: Halalio amako ze tea’o le hatoloko,
A dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, zalíbilo se Herodesovi i spoluhodovníkům, i řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť.
23 mbore nitangea’e ty hoe: Ndra inoñ’ inoñe ihalalia’o, le hatoloko azo, pak’ami’ty vaki’ i fehekoy.
I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého.
24 Niakatse re, nañontane an-drene’e: Inoñe ty hangataheko? le hoe re: Ty loha’ i Jaona Mpandipotse!
Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele.
25 Nihitrike mb’amy mpanjakay mb’eo re, le hoe ty hàta’e: Ehe atoloro’o ahy añ’akala aniany ty añambone’ i Jaona Mpandipotse.
A všedši hned s chvátáním k králi, prosila ho, řkuci: Chci, abys mi dal hned na míse hlavu Jana Křtitele.
26 Akore ty fioremeña’ i mpanjakay; fe i fanta natao’ey, naho o nambarañeo, le tsy nimete ifoneñañe.
Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti.
27 Nañitrike ty lahindefoñe amy zao re, le linili’e ty handesañe i añambone’ey; le nimb’eo re nampikitsike aze am-porozò ao
I poslav hned kata, rozkázal přinésti hlavu Janovu.
28 naho nindese’e añ’akalañe ty añambone’e naho natolo’e amy somondraray vaho natolo’ i ampelay aman-drene’e.
A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na míse, a dal ji děvečce, a děvečka dala mateři své.
29 Ie nirendre’o mpiama’eo, le nimb’eo nitakoñe i fañòva’ey vaho nandrohots’aze an-kibory ao.
To uslyšavše učedlníci jeho, přišli a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě.
30 Nifanontoñe amy Iesoà o nirahe’eo le hene natalili’ iereo o nanoeñe naho nanare’ iereoo.
Tedy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili.
31 Le hoe re tam’ iereo: Antao hitolake, hitofa am-bangiñe ao heike. (Amy te maro ty ni-helohelo teo vaho ndra ty fikamañe tsy nilefe.)
I řekl jim: Pojďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, takže jsou ani k jídlu chvíle neměli.
32 Aa le nienga an-dakañe mb’am-bangiñe añe iereo, nitolake.
I plavili se až na pusté místo soukromí.
33 Fe nitalakeseñe ty fiengà’ iareo le napota’ i màroy naho nihitrihitry am-pandia mb’eo hirik’amo rova iabio, naho niavy aolo vaho niropake ama’e.
A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I sběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu.
34 Ie toly añ’olotse eo t’Iesoà le naheo’e i lahialeñey, naho niferenaiña’e, amy te nanahake añondry tsy amam-piarake vaho niorotse nañoke raha maro ama’e.
Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemající pastýře. I počal je učiti mnohým věcem.
35 Ie roñoñe añe le nimb’ama’e i mpiama’e rey nanao ty hoe: Paipaiñe ty atoy, fa miròñe i àndroy,
A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo,
36 ampiavoto iereo hihitrike mb’an-tane mañohoke ey, naho mb’amo tanàñeo mb’eo hikalo mahakama.
Rozpusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli.
37 Fe natoi’e ty hoe: Anjotsò mahakama. Fa hoe iereo ama’e: Hitoha hao zahay hikalo mofo denaria roan-jato hazotso’ay hitsopeha’e?
On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Co tedy, jdouce koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti?
38 Le hoe re tam’ iereo: Fire ty mofo ama’areo? Akia, oniño. Namolily iereo, le nanao ty hoe: Lime naho fiañe roe.
I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě.
39 Le hene nampiambesare’ Iesoà an-dròkandrokañe añ’ahetse maindoñe ey;
I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě.
40 vaho ni-ikeike niambesatse ki-zato naho ki-limam-polo.
I usadili se rozdílně, místy po stu a místy po padesáti.
41 Rinambe’e i mofo lime rey naho i fiañe roe zay, le niandra mb’an-dikerañe ey, nitata, vaho namolake i mofo rey, le nitolom-panolotse amo mpiama’eo hanjotsoa’ iareo, vaho zinara am’ iereo iaby i fiañe roe rey.
A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil též mezi všecky.
42 Sindre nikama, le nianjañe,
I jedli všickni, a nasyceni jsou.
43 vaho nahoro’ iareo ami’ ty mozete folo ro’amby pea ze nifitafita amy mahakamay naho amo fiañeo.
Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb.
44 Lime arivo ty lahilahy nikama amy mofoy.
A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pět tisíců mužů.
45 Nirahe’ Iesoà amy zao o mpiama’eo hijon-dakañe hitsake aolo mb’e Betsaida mb’eo, ie hampoly i lahialeñey,
A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup.
46 le nampiavote’e an-kanintsiñe i màroy, vaho nienga mb’am-bohitse ey nitalaho.
A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil.
47 Aa ie hariva, le tañivon-driake eñe i lakañey, vaho niereñèreñe an-tane ey re.
A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi.
48 Nivazoho’e t’ie nilozoke am-pivè fa niatre-tioke; aa ie amy fijilovan-kale fah’ èfatsey le nimb’am’iereo mb’eo nidraidraitse ambone’ i riakey vaho ho nilosora’e;
A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti.
49 aa ie nioni’ iereo nanjenge ambone’ i riakey le nikoràke fa natao’ iereo ho angatse,
Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli.
50 amy te hene nahaoniñe aze vaho nianifañe. Fe hoe ty nisaontsia’e: Mihafatrara, Izaho ‘nio, ko hembañe.
(Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.
51 Le nijon-dakañe mindre am’iereo re, naho nipendreñe i tiokey, vaho niloho latsa iareo,
I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili.
52 amy t’ie tsy nahatsikarake i mofoy, fa mbe nigañ’arofo.
Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.
53 Ie tafatsàke le nitoly an-tane’ Genesareta vaho nigaoñe añ’olotse eo.
A když se přeplavili, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili.
54 Ie vaho niakatse i lakañey, le nifohi’ ondatio,
A když vyšli z lodí, hned jej poznali.
55 naho nirimatse mbeo’mbeo amy taney ninday marare an-tihy, mb’amy naharendreha’ iereo aze mb’eo.
A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích k němu nositi nemocné, kdežkoli zvěděli o něm, že by byl.
56 Aa ndra aia aia niheova’e, ke an-tanañe, ke an-drova, he an-kaloke, le nampàndre’ iereo an-tameañe ey o natindrio vaho nihalaly t’ie ho tsapaeñe ndra ty añ’ ìndran-tsaro’e eo. Le hene nijangañe ze nitsapa aze.
A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotkli, uzdraveni byli.
