Lioka 23
1 Aa le niongake i fifañosoñañey ninday aze mb’amy Pilato mb’eo,
Tehdy povstavši všecko to množství jich, vedli jej ku Pilátovi.
2 vaho nanisý aze ami’ty hoe: Nitrea’ay nitrobo ty tane’ay ondatio mbore rinara’e ty fandroroñam-bili-loha amy Kaisara, ie nihàboke t’ie i Norizan-ko mpanjakay.
A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem.
3 Le hoe ty ontane’ i Pilato tama’e: Mpanjaka’ o Jiosio v’Iheo? Hoe ty natoi’e aze: Ie saontsie’o.
Pilát pak otázal se ho, řka: Ty-li jsi král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.
4 Aa le hoe t’i Pilato amo mpisorom-beio naho i firimboñañey: Tsy mahatrea hakeo amo lahio iraho.
I dí Pilát k předním kněžím a k zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku.
5 Fe nindrae’ iereo seseke ami’ty hoe: Ie mamalitsikotake ondatio, mbore nitsitsihe’e oke t’Iehodà hirike Galilia añe pak’ etoa.
Oni pak více se rozmáhali v křiku, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem.
6 Ie jinanji’ i Pilato izay le nañontane hera nte Galilia ondatio.
Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský.
7 Ie nifohi’e t’ie borizà’ i Heroda, le nampanesefe’e mb’amy Heroda mb’eo, amy te ie ka e Ierosaleme ao henane zay.
A když zvěděl, že by byl z panství Herodesova, poslal jej k Herodesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni.
8 Akore ty haeha’ i Heroda te nahaoniñe Iesoà; fa haehae ty nisalalà’e te hahaisak’ aze ty amo hene raha nijanjiñe’e ty ama’eo vaho naina’e te ho nisamba ze viloñe fanoe’e.
Herodes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, protože mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div od něho učiněný uzří.
9 Aa le nimanea’e ontane, fe leo raike tsy natoi’e.
I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal.
10 Nijohañe ey avao o mpisorom-beio naho o mpanoki-dilio nitolon-tsisý ama’e.
Stáli pak tu přední kněží a zákoníci, tuze na něj žalujíce.
11 Aa ie fa nikobike aze t’i Heroda naho o lahin-defo’eo, naho nikizahe’ iereo ami’ty nampiombeañe lamba marerarera, le nampolieñe mb’amy Pilato mb’eo.
A pohrdna jím Herodes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi.
12 Amy àndroy, le lia’e nimpirañetse t’i Heroda naho i Pilato, ie mpifandrafe taolo.
I učiněni jsou přátelé Herodes s Pilátem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek.
13 Natonto’ i Pilato o mpisorom-beio, naho o mpifehe ondatio, vaho i màroy,
Pilát pak svolav přední kněží a úřadné osoby i lid,
14 le hoe re tam’iereo: Nandesa’ areo amako t’indaty toy hoe mpanigike ondatio hiola. Aa ndra t’ie nimaneako ontane añatrefa’areo, tsy mahatrea tahiñe am’ondatio amo anisìa’ areo azeo.
Řekl k nim: Dali jste mi toho člověka, jako by lid odvracel po sobě, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku ve všem tom, což vy na něj žalujete.
15 Aiy, ndra i Heroda, kanao nampolie’e mb’aman-tika; ndra loli’e tsy nanoe’e hañohofan-doza ama’e.
Ano ani Herodes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu.
16 Aa le ho liloveko re vaho havotsoko.
Protož potresce ho, propustím jej.
17 (Toe lili’e ty namotsotse am’ iareo ty mpirohy raik’ amy Sabadidakey).
Musíval pak propouštěti jim v svátek jednoho vězně.
18 F’ie nikoik’ an-kapindre ty hoe: Aseseo añe ondatio, le hahao ama’ay t’i Barabasy —
Protož zkřikli spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabbáše.
19 i najòñe ambalabey ao ami’ty fiolà’e an-drova ao naho ami’ty vono-ondatiy.
Kterýž byl pro svádu nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře.
20 Aa ie te hañaha Iesoà t’i Pilato le nindrai’e i linaño’ey.
Tedy Pilát opět mluvil k nim, chtěje propustiti Ježíše.
21 Fe kinorà’ iareo ty hoe: Peho, Peho re!
A oni vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj!
22 Le hoe re fañin-telo’e am’iereo: Fa akore! Inoñe ty raty nanoe’e? Tsy treako ty talim-pamonoañe aze, ho liloveko vaho hahako.
A on po třetí řekl k nim: Což jest pak zlého učinil tento? Jáť žádné příčiny smrti nenalézám na něm. Protož potresce ho, propustím.
23 Fe nitolom-pitazataza iereo, nangatake t’ie ho peheñe. Aa le nahareketse aze ty feo’ ondatireo naho o mpisorom-beio
Oni pak předce dotírali na něj křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich a předních kněží.
24 vaho linili’ i Pilato te hanoeñe t’y ipaia’ iareoy.
Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich.
25 Le vinotso’e i rinohy ty amy fiòla naho vono’ ondaty pinai’ iereoy; vaho natolo’e ami’ty satri’ iareo t’Iesoà.
I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich.
26 Ie nindese’iereo, le tsinepa’ iereo ty atao Simona nte Kirenia, ie niloneake hirik’ am-patrambey añe vaho nampitarazoeñe aze i hatae ajaley, le nañorike t’Iesoà.
A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby jej nesl za Ježíšem.
27 Tsifotofoto t’indaty nañorike naho o roakemba nandala naho nirovetse azeo.
I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréžto plakaly a kvílily ho.
28 Nitolik’ am’ iereo t’Iesoà nanao ty hoe: Ry anak’ ampela’ Ierosaleme ko mirovetse ahy fa roveto o vata’ areoo naho o ana’areoo.
A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačtež nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.
29 Mahaoniña te ho tendreke ty andro hanoeñe ty hoe: Haha ty beitsiterake naho ty hòviñe tsy nahatoly vaho ty fatroa tsy ninonoeñe.
Nebo aj, přijdou dnové, v nichžto řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.
30 Ie amy zay, hanoe’ iereo ty hoe o vohitseo: Mihotraha ama’ay, naho amo haboañeo ty hoe: Rongono zahay.
Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás!
31 Aa naho zao ty anoañe an-katae leñe, hanoeñe akore t’ie maike?
Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?
32 Teo ka ty tsy vokatse roe nendeseñe hiharo vonoeñe ama’e.
Vedeni pak byli s ním i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.
33 Ie niavy ami’ty toetse atao Ikarandoha eo, le teo ty nipehañe aze naho indaty raty rey, ty raike am-pità’e havana naho ty raike an-kavia’e.
A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.
34 Le hoe t’Iesoà: O Aba, iheveo, fa amoea’ iareo o anoe’ iereoo. Nifanjara’ iereo ty saro’e vaho nanao tsato-piso.
Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali o ně los.
35 Fonga nijohañe ey i màroy nisamba; nitrao-panìtse aze, ie naho o roandriañeo ami’ty hoe: Ie naharombake o ila’eo, soa re te handrombake ty vata’e naho toe ie i Norizañe jinobon’ Añaharey.
I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.
36 Nanitra aze ka o lahin-defoñeo, le nimb’eo ty nanolotse divay maseñe ama’e,
Posmívali se také jemu žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,
37 ami’ty hoe: Naho toe Mpanjaka’ o Jiosio irehe, rombaho ty vata’o.
A řkouce: Jsi-li ty ten král Židovský, spomoziž sám sobě.
38 Pinatetse ambone eo ty sokitse manao ty hoe: Itoy ty Mpanjaka’ o Jiosio.
A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský.
39 Nikobìk’ aze ty raik’ amy tsivokatse naradorado rey, ami’ty hoe: Naho ihe i Norizañey, rombaho ty vata’o naho izahay.
Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám.
40 Fe tinoi’ i raikey an-trevoke, ami’ty hoe: Ndra i Andrianañahare hao tsy añeveña’o kanao itraofa’o fàtse?
A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ty se ani Boha nebojíš, ješto jsi v témž odsouzení?
41 Toe mañeva i an-tikañey le rinamben-tika ty vale’ o satan-tikañeo; fe tsy nandilatse ondatio.
Myť zajisté spravedlivě trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky naše béřeme, ale tento nic zlého neučinil.
42 Le hoe re am’ Iesoà, O Rañandria, mahatiahia ahy te miheo am-pifehea’o ao,
I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.
43 Hoe t’Iesoà tama’e: Eka! to t’itaroñako te, hindre mb’an-tanen-kaveloñ’ ao tika te anito.
I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.
44 I ora faheneñey henane zay, le hene nihohofa’ ty ieñe i Taney sikal’ ami’ ty ora faha-sive.
A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.
45 Nimoromoroñe i àndroy vaho nitori-anjake i lamba fañefetse añ’ Anjomban’ Añaharey.
I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se na poly.
46 Le nikanjy am-piarañanañañe mafe t’Iesoà ami’ty hoe: O Aba, apoko am-pità’o ao ty troko, ie nitsara, le nafoe’e ty arofo’e.
A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.
47 Nioni’ i mpifele-jatoy o raha nanjò eio le nandrenge an’ Andrianañahare ami’ty hoe: Toe ondaty vantañe toy.
A vida centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl.
48 Ie nahaisake zay i maro nivorigidiñe eiy nisamba o raha nitendrekeo, le nifiotse añe namango arañañe.
A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se.
49 Hene nijohanjohañe eñe o rañe’eo naho o roakemba nanonjohy aze boake Galilia añeo nitalake.
Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, i ženy, kteréž byly přišly za ním od Galilee, hledíce na to.
50 Teo t’indaty atao Iosefe, mpiamy Sanhedrio, ondaty vantañe naho vañoñe;
A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý,
51 tsy ninò’ indatiy ty safiry naho ty raha nanoe’ iareo. Nte-Armatia tanà’ Iehodà re vaho mpitamà i Fifehean’ Añaharey.
Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýžto také očekával království Božího,
52 Nimb’amy Pilato mb’eo re nihalaly ty fañòva’ Iesoà.
Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo,
53 Ie nazotso’e, le pinelepele’e an-damba leny, vaho nirohote’e an-donake hinaly an-damilamy mbe tsy nandrohotan-dolo.
A složiv je s kříže, obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále, v kterémž ještě nebyl žádný pochován.
54 Ie ty andro Fañalankañañe, le fa ho tondroke i Sabatay.
A byl den připravování, a sobota se začínala.
55 Norihe’ o roakemba nanonjohy Iesoà boak’ e Galilia añeo re le niisa’ iereo i lonakey naho ty nandrohotañe i fañòvay.
Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly od Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho.
56 Tafampoly iereo le nañalankañe raha mandrifondrifoñe naho solike, vaho nitofa amy Sabatay ty amy liliy.
Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podle přikázání.
