Joba 6

1 Nanoiñe amy zao t’Iobe:

Odpovídaje pak Job, řekl:

2 Ee te linanja o ha’emberakoo, vaho natrao-fipoke am-balantsy ao o ha’ampohekoo!

Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.

3 Fa ho nandikoatse ty lanja’ ze kila faseñe an-driak’ ao: Aa le nitsoretoke t’ie nivolañe.

Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.

4 Fa amako ao o ana-pale’ i El-Sadaio; inome’ ty troko ty vore’e; miatreatre ahiko o harevendreveñan’ Añahareo.

Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

5 Mitreñe hao ty borìke ly t’ie amañ’ahetse, ke mirohake hao ty añombe ambone’ i hane’ey?

Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?

6 Ho kamaeñe tsy aman-tsira hao t’ie nàmoñe? mafiry hao ty tapotin’atoly?

Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?

7 Ifoneñan-troko ty hitsopeke; hoe lintseñe t’ie siloke.

Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.

8 Ehe te niazoko i halalikoy; te hatolon’Añahare i salalaekoy,

Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,

9 ee te ho non’ Añahare ty handemok’ ahiko, te ho hahà’e ty fità’e hañitoa’e ahy!

Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.

10 Zao ty ho nañohò ahiko; hahavontitirako tsy aman-tretrè ty fanaintaiñañe; te tsy niliereko ty nafè’ i Masiñey.

Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.

11 Aia ty haozarako te hitamà? Inoñe ty ho figadoñako, t’ie hahaliñe?

Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?

12 Haozaram-bato hao ty hafatrarako? Torisike hao ty sandriko?

Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?

13 Hera tsy amako ty fañimbàñe ahiko, ke nasiotse amako ty famotsorañe?

Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,

14 Mañeva ho ferenaiñan-drañe’e ty mpisotry, ndra te napo’e ty fañeveñañe amy El-Sadai.

Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?

15 Manao hakalitahan-torahañe amako o rañekoo, hoe saka misorotombake vaho mimosaoñe,

Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,

16 ie angonkòña’ i ranon-kavandray, naho am-pietaham-panala.

Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.

17 Ie matrovoke le mianjiñe, ie faosa vaho mimiañe an-toe’e.

V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.

18 Miolakolak’ am-pañaveloañe iereo, mb’an-kakoahañe mb’eo vaho mimeatse.

Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.

19 Nipaia’ o mpivovotse boak’ i Temào, nitamà’ o mpitavea’ i Sebào.

To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,

20 Nilonjetse t’ie nahatoky; nitangòke te nipok’eo.

Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.

21 Toe manahake Izay nahareo henaneo; oni’ areo ty hekoheko le miriatsandriñe.

Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.

22 Nanao ty hoe vi’raho? Añendeso, ndra, Itambezo am-bokàñe amo vara’ areoo

Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?

23 Ehe, ampipolitiro am-pitàn-drafelahy, ke: Jebaño am-pità’ o fanalolahio ty fiaiko?

Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?

24 Anaro iraho, le hitsiñe; atoro ahy ty nandilarako.

Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.

25 Toe mahasibeke ty saontsy to! Fe inoñe ty ho toiñe’ ty fifanoitoi’areo?

Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?

26 Ke te o reha’oo ro vente’e vaho tioke avao ty lañonam-pamoe’ piaiñe?

Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?

27 Eka, ndra iambotraha’ areo ty bode-rae vaho haletake ty rañetse.

Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.

28 Ehe henteo henaneo, hera mpandañitse añ’atrefa’ areo iraho.

A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.

29 Mibalintoàña, le ko mandilatse; Eka mifosera, fa vantañe o ahikoo.

Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.

30 Manan-tahy hao ty lelako? Tsy apota’ ty lañilañiko hao ty hankàñe?

A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?