Joba 37
1 Inao ka, ty mampinevenevetse ty troko ty mampitsamboañe aze an-toe’e.
Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
2 Tsatsiho ty fipoñam-piarañanaña’e, naho i hotroke miakatse am-palie’ey.
Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
3 Hahà’e ambanen-kaliforan-dikerañe eo naho i hela’ey pak’añ’olo-ty tane toy.
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
4 Mandimbe aze ty fitroñam-peo, mangotrok’ amy fiarañanañan’ enge’ey vaho tsy ho kalaña’e i helatsey t’ie janjiñeñe i fiarañanaña’ey.
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
5 Halatsàñe ty fangotrohan’ Añahare i fiarañanaña’ey; ra’elahy o fitoloña’eo, tsy lefen-tika tsikaraheñe.
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
6 Hoe re amy fanalay, Mifiafià an-tane eo; naho amy orañey, Milihira.
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
7 Vihine’e iaby ty fità’ondatio hahafohina’ ze kila ondaty ty fitoloña’e.
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
8 Mimoak’ an-dakato ao amy zao o bibio, miampitse am-pipalira’e ao.
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
9 Boak’ atimo ao ty tangololahy, boak’ avaratse añe i tsintsiñey.
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
10 Ty kofòn’ Añahare ro anoloram-panala, Ajihe’e ty fibanara’ o ranoo.
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
11 Ampijinie’e halèñe i rahoñe milodolodoy: Ampiparaitahe’e mb’eo o rahom-pihelara’eo.
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
12 Mibalike re, añodiña’ ty fiteha’e, hanoa’e ze andilia’e ambone’ o tane fimoneñañeo.
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
13 Ampahavia’e, ke t’ie kobaiñe, ke ho an-tane’e, he te fiferenaiñañe.
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
14 Inao! ry Iobe, mijohaña vaho haraharao o fitoloñan’Añahare fanjakao.
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
15 Fohi’o hao ty fampijadoñan’ Añahare iareo? Ty fampipalipalitsie’e o raho’eo himilemiletse.
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
16 Fohi’o hao ty fandanjan-drahoñe, o halatsañe amy Lifo-kilalaio?
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
17 Ihe aman-tsaroñe matrovoke naho ampitsiñe’ i tiok’atimoy ty tane toy?
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
18 Lefe’o hao, ihe mitraok’ ama’e, ty mamelatse i likerañey, an-kagàn-ketsoro natranake.
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
19 Añanaro anay ty ho saontsie’ay; Fa tsy mahafandahatse zahay ty amy ieñey.
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
20 Hisaontsiañe hao te izaho hivolañe? Ihalalia’ t’indaty hao te hagedrañe.
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
21 Tsy ho isa’e henaneo i hazavàñe mireandreañe an-kalo’ o rahoñeo; naho tsy ampisavae’ i tioke mihelañey.
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
22 Havolamenañe ty boak’ avaratse añe; aman’engeñe maharevendreveñe t’i Andrianañahare.
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
23 Tsy lefe’ay tsikaraheñe ‘nio i El-Sadai, Jabahinak’ an’ ozatse, fe tsy olañe’e ty zaka naho ty havantañañe vokatse.
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
24 Aa le mañeveñe ama’e ondatio; leo raike tsy haoñe’e t’ie manao kante an-troke.
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
