Joba 34
1 Natovo’ i Eliho, ty hoe:
Ještě mluvil Elihu, a řekl:
2 Janjiño o entakoo ry androanavy mahihitseo, anokilaño ravembia, ry mahafohiñeo.
Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
3 fa mitso-tsara ty ravembia manahake ty fitsohan-dañilañy mahakama.
Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
4 Antao tika hijoboñe ty soa, hisafirian-tika ty atao fanjàka.
Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
5 amy nanoe’ Iobey, ty hoe: Vañon-draho, fe nasintan’ Añahare amako ty zoko;
Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
6 handañirako hao i zokoy; tsy mete melañe i trinofan-defoñey, ndra t’ie malio-tahiñe.
Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
7 Ondaty ia ty rahamba’ Iobe? ie migenoke inje hoe rano,
Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
8 ie mpifañosoñe amo mpitolon-karatiañeo le mitrao-pañavelo am’ondaty mengokeo?
A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
9 ie nanao ty hoe, Tsy vente’e ama’ondatio te ifalea’e t’i Andrianañahare.
Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
10 Aa le janjiño iraho, ry aman-kilálao, Lavits’ an’ Andrianañahare ty haratiañe, naho amy El-Sadai ty fandilarañe.
A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
11 Fa o sata’eo ty hanambeza’e ondaty, o fitoloña’eo ro hanoly aze ami’ty eva’e.
Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
12 Toe tsy manao raty t’i Andrianañahare, vaho tsy mañolake ty hatò t’i El-Sadai.
A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
13 Ia ty nampamandroñ’ aze ty tane toy, vaho ia ty nampivave aze ty voatse bey toy?
Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
14 Aa naho nampoli’e ama’e ty fo’ ondaty naho natonto’e ama’e i tro’ey vaho i kofo’ey,
Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
15 le fonga ho nitrao-pihomahañe ze atao nofotse; vaho kila ho nibalike ho lemboke ondatio.
Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
16 Fe naho mahilala, janjiño, tsendreño ty feo’ o entakoo.
Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
17 Hifehe hao ty malaiñe to? Hafà’o hao i Fanalolahy Vañoñey?
Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
18 I manao ty hoe ami’ty mpanjaka: Ry Votro, naho amo ana-donakeo, Ty Piaroteñe!
Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
19 Ie tsy miasy roandriañe, tsy mañaom-pañaleale mandikoatse ty rarake, ie fonga satam-pità’e.
Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
20 Mihomak’aniany iereo, te petsak’ale; troboeñe ondatio le mihelañe añe, asintake tsy am-pitàñe o maozatseo.
V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
21 Fa amo sata’ ondatio o fihaino’eo, vazoho’e iaby o lia’eo.
Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
22 Tsy eo ty ieñe ndra ty fimoromoroñañe hietaha’ o tsereheñeo.
Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
23 Le tsy ifotoañan’ andro ty hiatrefa’ ondaty aman’Añahare ho zakaeñe.
Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
24 Demohe’e tsy an-dohy o fatratseo, le avotra’e an-toe’e eo ty handimbe aze.
Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
25 Aa kanao arofoana’e o sata’eo, le avalitaboa’e te haleñe, vaho dorodoroe’e.
Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
26 Lafà’e manahake o tsereheñeo an-tameañe eo ho fisambàñe,
Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
27 amy t’ie nitsile tsy nañorik’ aze, le tsy teo t’ie nañaoñe o lala’eo,
Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
28 toly ndra nampombae’ iareo mb’ama’e ty fitoreova’ o rarakeo fa janji’e ty toreo’ o silofeñeo—
Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
29 naho mianjin-dre, ia ty hanìñe? Ie aeta’e ty lahara’e, ia ty hahaisak’ aze, ndra t’ie foko ndra te ondaty—
(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
30 soa tsy hifehe ty tsi-aman-Kàke, vaho tsy ho fandrik’ am’ ondatio.
Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
31 Ia ty nanao ty hoe aman’Añahare? Fa nililoveñe, izaho tsy nandilatse;
Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
32 Anaro ahy o tsy treakoo; naho niota faly, tsy hanoeko ka?
Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
33 I satri’oy hao ty hamalea’e Azo, kanao liere’o? Ihe ‘nio ty hijoboñe, fa tsy izaho; aa le saontsio o fohi’oo.
Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
34 Hanao ty hoe amako ondaty mahilalao, Toe mahafijanjiñe ty androanavy mahihitse:
Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
35 Misaontsy tsy aman-kilala t’Iobe, vaho tsy hinotsohotso’e o enta’eo.
Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
36 Ee te ho hereherèñe pak’am-para’e t’Iobe ie nanoiñe hoe ondaty lo-tsereke.
Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
37 Tompea’e fiolàñe o hakeo’eo; miteha-pitàn-dre añivon-tikañe eo, le manovon-tsaontsy hatreatre’e t’i Andrianañahare.
Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
