Joba 22
1 Le hoe ty natoi’ i Elifaze nte-Temane:
A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Mahasoa an’Andrianañahare hao t’indaty? mahafitoloñ’aze hao t’ie bey moko?
Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
3 Mahafale i El-Sadai hao t’ie vantañe? aman-tambe’e hao te fonire’o tsy aman-kila o sata’oo?
Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
4 Ty fañeveña’o ama’e hao ty añendaha’e azo hizaka’e?
Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
5 Tsy mitoabotse hao o tahi’oo? Tsi-vatse o hakeo’oo!
Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
6 Nangala’o tsoake ami’ty tsy vente’e i rahalahi’oy, vaho hinoli’o hiboridañe.
Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
7 Tsy nanjotsoa’o rano ty taliñiereñe hinoma’e, vaho nitana’o amy salikoeñey ty mahakama.
Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
8 Tompo’ ty tane toy ty fanalolahy; vaho mpioneñe ao ty aman-kasy.
Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
9 Nampolie’o hara’e o vantotseo, vaho navitso’o ty taña’ o bode-raeo.
Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
10 Toly t’ie arikoboñem-pandrike, naho itsoborean-ka’endrahañe;
A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
11 an-kamoromoroñañe tsy hahaisaha’o, vaho mandipots’azo ty rano bey.
Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
12 Tsy andindin-dikerañe ao hao t’i Andrianañahare? Isaho ka ty haabo’ o vasiañeo, t’ie an-tiotiots’ eñe.
Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
13 Hoe irehe: Ino ty arofoanan’ Añahare? hahafiranga o ieñe milodolodoo hao ty fizakà’e?
Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
14 Mañibok’ aze o rahoñe mikopokeo tsy hahavazohoa’e, vaho an-kivoho’ i likerañey ty fidraidraita’e.
Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
15 Horihe’o hao i lalañe haehae nilià’ ondaty tsereheñeoy?
Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
16 O sinintoñe aolo’ ty andro’eo; ie sinaon-drano-vohitse o faha’eo,
Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
17 ie nanao ty hoe aman’ Añahare: Ihankaño zahay; naho, Ino ty mete hanoa’ i El-Sadai?
Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
18 Mbe natsafe’e hasoa avao ty anjomba’e. Fe lavits’ ahy ty famerea’ o tsivokatseo.
On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
19 Oni’ o vañoñeo Izay, le fale, iankahafa’ o malioo añ’ inje,
Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
20 [ami’ty hoe]: Toe naitoeñe o malaiñe anaio, niforototoe’ ty afo o vara’ iareoo.
Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
21 Aa le mifampilongoa ama’e, hanintsiña’o, hitotsaha’ ty soa.
Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
22 Ehe, rambeso am-palie’e ty Hake, vaho ahajao añ’arofo’o ao o tsara’eo.
Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
23 Mimpolia amy El-Sadai le ho vaoen-drehe, ampisitaho lavitse i kiboho’oy ty tsy to.
Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
24 Ahajao an-debok’ ao ty vara, ty volamena’ i Ofire amo vato an-torahañeo.
Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
25 Le i El-Sadai ty ho vara’o, ie ty volafoty ki’e ama’o,
Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
26 vaho hifalea’o t’i El-Sadai, le hampiandrae’o aman’ Añahare ty lahara’o.
A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
27 Hihalaly ama’e irehe, le hijanjiña’e, ie havaha’o o nifantà’oo.
Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
28 Hisafiry irehe, le ho tafetetse vaho hireandreañe amo lala’oo ty hazavàñe.
Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
29 Naho eo ty areke, le hanoa’o ty hoe: tsiringèvotse! ty mirè-batañe ro haha.
Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
30 Havotso’e hao ty tsy malio tahiñe, hañaha azo ty faliom-pità’o.
Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
