Hebreo 4
1 Antao arè hañeveñe, hera ho zoeñ’ ama’ iaia ama’areo, t’ie nilesa amy fampitamañe mbe añey: ty fizilihañe amy fitofà’ey ao.
Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás.
2 Toe nitaroñeñe aman-tika manahake te tam’ iereo i talili-soay; fe tsy nahasoa iareo i tsara nitaroñeñey, amy t’ie tsy natrao’ o nijanjiñeo fatokisañe.
Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč slyšená, nepřipojená k víře, když slyšeli.
3 Itika miantokeo ro mizilik’ amy fitofàñey, (ty amy tsinara’e ty hoe, Ie nifantàko an-kabosehañe t’ie tsy himoak’ amy fitofakoy ao.) ndra te nifanehafeñe boak’ am-pifotora’ ty voatse toy o fitoloñañeo.
Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož řekl: Protož jsem přisáhl v hněvě svém, žeť nevejdou v odpočinutí mé, ačkoli dávno odpočinul Bůh, hned po vykonání skutků od ustanovení světa.
4 Fa eo ty tsaraeñe ty amy faha-fitoy ty hoe: Nitroatse amo hene fitoloña’eo, ami’ty andro faha-fito t’i Andrianañahare.
Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých.
5 Le tinovo’e ty hoe: Tsy himoak’ amy fitofàkoy iereo.
A tuto zase: Že nevejdou v odpočinutí mé.
6 Aa kanao mbe hizilike ao ty ila’e, naho nilesa ka tsy nizilik’ ao ty amy fanjeharañey o nitaroñeñe valoha’eo,
A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho, a ti, kterýmž prvé zvěstováno jest, nevešli pro svou nevěru,
7 le nañoriza’e andro indraike atao Anito amy nampisaontsie’e i Davide haehae atoiy amy tsara’ey ty hoe: Anito, naho janji’areo ty fiarañanaña’e ko mampientetse arofo.
Opět ukládá den jakýsi, Dnes, pravě skrze Davida, po takovém času, jakož řečeno jest, Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých.
8 Aa naho nitolora’ i Josoa fitofàñe, tsy ho nitalilie’e andro ila’e afara.
Nebo byť byl Jozue v odpočinutí je uvedl, nebylť by potom mluvil o jiném dni.
9 Inao, toe mbe eo ho a ondatin’ Añahareo ty fañambenañe Sabotse;
A protož zůstáváť svátek lidu Božímu.
10 amy te mitofa amo fitoloña’eo ty mizilik’ amy Sabotse’ey, hambañe aman’ Añahare amy azey.
Neb kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých.
11 Antao arè himane fizilik’ amy fitofàñey, tsy mone hikapotrake am-pitsikombeañe i fanjeharañey.
Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž příklad nedověry.
12 Toe veloñe naho mahatafetetse o tsaran’ Añahareo, masioñe te amy ze fibara sambelela’e, mitrofake pak’ ami’ty fifamitraña’ ty fañova ami’ty arofo, naho o fangeo amo betro’eo; naho mahatsikarake o fivetsevetse naho safirin’ arofoo,
Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě straně ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce.
13 vaho tsy eo ty namboareñe ze mietake ama’e; fa kila miborake naho mivendratse am-pihaino’ i hamolily an-tikañey.
A neníť žádného stvoření, kteréž by nebylo zjevné před obličejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.
14 Aa kanao amam-Pisorom-bey nahafiranga o likerañeo tika, toe Iesoà Anan’ Añahare, le antao hifahatse ami’ty iantofan-tikañe.
Protož majíce nejvyššího kněze velikého, kterýžto pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež vyznání naše.
15 Amy t’ie tsy amam-Pisorombey tsy mahay milèñ’ arofo amo halemèn-tikañeo, ie nizizieñe amy ze he’e manahak’ itika, fe tsy aman-tahiñe.
Nebo nemáme nejvyššího kněže, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu.
16 Antao arè hahasibeke hitotoke mb’amy fiambesan-kasoay, hiferenaiñañe, naho hitretrezañe an-tsan-kasotriañe.
Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný.
