Hebreo 11
1 Fatokisañe ty mamente o raha tamaeñeo, ty fampibentarañe o raha tsy oniñeo.
Víra je naprostá důvěra, že se stane to, v co doufáme, a ona způsobuje, že nepochybujeme o tom, co nevidíme.
2 Ie ty nahazoa’ o taoloo to.
K takové víře předků se Bůh přiznal a podal o ní svědectví prostřednictvím proroků.
3 Fatokisañe ty ahaoniñan-tika amy Tsinaran’ Añaharey, te tsy nalaha’e amo raha oniñeo o raha miboake amo sào. (aiōn g165)
Vírou chápeme, že vesmír byl stvořen Božím slovem a nevznikl nějakým neznámým způsobem. (aiōn g165)
4 Fatokisañe ty nañengà’ i Abela aman’ Añahare soroñe soa te amy Kaina, vaho nitaroñeñe te vantañe, ie nitsaraen’ Añahare i banabana’ey, toe misaontsy re ndra te nihomake.
Ve víře obětoval Adamův syn Ábel lepší oběť než jeho bratr Kain a pro víru byl prohlášen za bezhříšného. Kain ho po oběti zabil, ale Ábel navzdory smrti mluví skrze svou víru dál.
5 Fatokisañe ty nampionjoneñe i Enoke tsy handia havilasy, ie tsy nitendreke fa rinamben’ Añahare; ie nitaroñeñe taolo’ ty nampionjonañe aze te nisohen’ Añahare.
Pro svou víru byl Henoch ušetřen smrti, protože Bůh si ho vzal k sobě. Předtím o něm bylo vydáno svědectví, že se líbil Bohu.
6 Tsy mahafale Aze t’ie tsy amam-patokisañe. Amy te ze hañarine aman’ Añahare, tsy mete tsy matoky t’ie eo, naho manambe ty mitsoek’ aze.
To je bez víry nemožné. Ten, kdo přistupuje k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kteří ho hledají.
7 Fatokisañe am-pañeveñañe ty nandranjia’ i Noe lakan-katae ty amy hatahatan’ Añaharey o raha mbe tsy rendrekeo, handrombaha’e i hasavereña’ey, ie ty namarañe ty tane bey toy, naho nampandovañe i havantañam-patokisañey.
Noe uvěřil Bohu, který mu předpověděl potopu, ačkoliv na ni v té době ještě nic neukazovalo. Poslušně začal stavět loď k záchraně své rodiny. Svou vírou vynesl soud nad světem a dosáhl dokonalosti, která je z víry.
8 Fatokisañe ty niantofa’ i Abraàme, ie kinanjy hienga mb’an-tane ho rambese’e afara ho lova, vaho nionjoñe mb’eo tsy nahafohiñe ty hombà’e.
Vírou Abraham uposlechl, když byl vyzván, aby se vypravil do země, která měla být dědičně svěřena do užívání jeho rodu. Uvěřil a uposlechl, ačkoliv nechápal, kam jde.
9 Fatokisañe ty nañialoa’e an-tane nampitamaeñey, hoe ambahiny, ie nimoneñe an-kivoho mindre am’ Ietsake naho Iakobe, mpitrao-lova ama’e amy fampitamàñey.
S důvěrou bydlel jako cizinec v zemi, která mu byla přislíbena. Žil se spoludědici zaslíbení – synem Izákem a vnukem Jákobem – ve stanech jako kočovník
10 Toe i rova reke-manantañey ty nitamà’e, i rinanjin’ Añahare naho tsinene’ey.
a toužil po pevně založeném městě, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh.
11 Fatokisañe ka, ty nampaozatse i Saràe hiareñe, naho nahasamak’ anake ndra te losotse o taoñe nahampela azeo, ie niantoke te migahiñe i Nampitàmay.
Také Abrahamova manželka Sára vírou přijala od Boha moc, aby se stala matkou, ačkoliv už překročila svůj čas. Pevně věřila tomu, kdo jí dal zaslíbení.
12 Aa le sinama’ i fa hihomakey, ty mira ami’ty hatozantoza’ o vasian-dikerañeo naho o faseñe añ’ olon-driake tsy lefe iaheñeo.
Proto z jednoho muže – a to už starce – vzešlo „množství lidu jako hvězd na nebi a jako nespočetný písek na břehu moře.“
13 Songa nivilasy am-patokisañe, tsy tam’ iereo o nampitamañeo; fe nioni’ iereo tsietoimoneñe añe, le nisalalaeñe, vaho niantofa’ iereo t'ie renetane, mpañialo an-tane atoy.
Ti všichni zemřeli ve víře, aniž se dočkali splnění všech zaslíbení. Víra je posilovala, byla jim útěchou a pomáhala jim k vyznání, že jsou na zemi jenom cizinci a poutníky.
14 Ampalangese’ o mitaroñe izaio te mitamà tanen-droae.
A kdo říká něco takového, naznačuje, že hledá vlast.
15 Aa naho nimaniña’ iareo i tane niboahañey, le nalalake t'ie ho nimpoly.
Kdyby přitom měli na mysli vlast, kterou opustili, měli ještě dost času, aby se do ní vrátili.
16 F’ie nitamà ty soa—toe i andindìñe añey. Ie amy zay, tsy mahasalatse an’ Andrianañahare ty atao Andrianañahare’ iareo vaho nihalankàña’e rova.
Oni toužili po lepší – nebeské. Proto jim Bůh připravil město a nemusí se stydět, že ho vzývali jako svého Boha.
17 Fatokisañe ty nañengà’ i Abraàme t’Ietsake, ie nitsoheñe; nengae’ i nandrambe i fitamañeiy i bako toka’ey,
Bůh vznesl na Abrahama neuvěřitelný požadavek: Přál si, aby obětoval svého jednorozeného syna Izáka, se kterým bylo spojeno zaslíbení o rozmnožení rodu. Abraham se k tomu poslušně rozhodl v přesvědčení, že Bůh má moc vzkřísit i mrtvého. Proto mu Bůh Izáka vrátil jako obraz budoucího vzkříšení.
18 ie nanoañe ty hoe: Am’ Isaka ty hikanjiañe o tarira’oo.
19 Natokisa’e te lefen’ Añahare ty hampitroatse ty nihomake, le ao ty nandrambesa’e aze am-pandrazañañe.
20 Fatokisañe ty nitatà’ Isaka t’Iakobe naho i Esave amo raha ho avio.
Ve víře požehnal Izák svým synům Jákobovi a Ezauovi; on totiž věřil, že se uskuteční, co bylo zaslíbeno. Jákob měl pak dvanáct synů, z nichž nejznámější je Josef. Bratři se ho zbavili tím, že jej bez vědomí otce prodali do Egypta. Po počátečních nesnázích se tam nakonec stal místodržícím. V této vysoké funkci se dal bratřím poznat a v době hladu pozval svého otce k sobě do Egypta.
21 Fatokisañe ty nitatà’ Iakobe fa hihomakey i ana’ Iosefe rey vaho nitalaho t’ie niato andoham-pitoño’e.
Než tam pak Jákob zemřel, ve víře požehnal dvěma Josefovým synům.
22 Fatokisañe ty nitokia’ Iosefe, ie fa hèta’ey, ty hiavota’ o nte-Israeleo vaho toe nafè’e o taola’eo.
Když Josef umíral, ve víře připomněl svému lidu, že Bůh po staletích vyvede izraelské syny z Egypta, a vyslovil přání, aby ti, kdo se toho dočkají, přenesli jeho ostatky do Palestiny, Ta doba nastala, když se narodil Mojžíš. Jeho rodiče tehdy prožili těžké chvíle. Egyptský král totiž nařídil, aby izraelští chlapci byli hned po narození usmrceni.
23 Fatokisañe ty nañetahan-droae’ i Mosè aze te nitoly, naho nioni’ iareo t’ie ajaja soa, vaho tsy nahahembañe iareo ty nafè’ i mpanjakay.
Ale Mojžíšovi rodiče si svého chlapce zamilovali a ve víře jej navzdory královskému rozkazu ukrývali; věřili, že je to Bohem vyvolené dítě.
24 Fatokisañe ty nifoneña’ i Mosè tsy hatao ana’ ty anak’ ampela’ i Farao, ie fa niañoñ’ay,
Když Mojžíš dospěl, zřekl se postavení králova vnuka.
25 te mone jinobo’e ty hifeake fampisoañañe mindre am’ondatin’ Añahareo, ta t’ie hanañ’andro hieranerañe an-kakeo;
Rozhodl se raději trpět společně s Božím lidem, než prožívat svůj život v nevázaném veselí na královském dvoře.
26 natao’e te vara mandikoatse ty harea’ i Egipte ty ìnje’ i Norizañey, amy te nitalakese’e i tambe’ey.
Byl si vědom, že Bůh odměňuje své věrné, a proto si vážil potupy pro Krista více než egyptského bohatství.
27 Fatokisañe ty niengà’e i Egipte, tsy nihembaña’e ty haviñera’ i mpanjakay; fe nifeake hoe te niisa’e i tsy isakey.
Ve víře opustil Egypt a nebál se faraónova hněvu, neboť se pevně držel Toho, jenž je neviditelný, jako by ho viděl.
28 Fatokisañe ty nahahenefa’e i Fihelañey, naho i fitse-lioy, tsy hipaoha’ i mpanjaman-tañoloñolòñañey iareo.
Po dlouhém pastýřském životě se na Boží rozkaz vrátil do Egypta, aby odtud vyvedl svůj lid. Nebylo to snadné. Na zarputilý Egypt dopadala za trest rána za ranou. Došlo to tak daleko, že měli zemřít prvorození ve všech domech, jejichž veřeje nebyly potřeny krví berana na znamení, že je to příbytek člena vyvoleného národa. Tak Mojžíš ve víře v Boží slovo ustanovil velikonoční hod s obětováním beránků, aby Zhoubce nezahubil prvorozené Izraele.
29 Fatokisañe ty nitoaña’ iareo i Riake Menay hoe an-tane maike, fe nagedra’e o nte Egipte nahavany nisoroke ama'eo.
Na útěku před Egypťany Boží lid ve víře překročil Rudé moře, jako by šel po souši. A když se o to pokusili Egyptští, utonuli.
30 Fatokisañe ty nampiforetrake o kijoli’ i Jerikòo, ie niariaria’ iareo fito andro.
Po letech putování pouští, které bylo zaviněno neposlušností lidu, se Izraelci pustili pod vedením Jozue do dobývání Palestiny. Výsměšně před nimi stálo pevné Jericho. Ve víře je sedm dní obcházeli a pak jeho hradby padly.
31 Fatokisañe ty tsy nitraofa’ i Rahaba karapilo fivetrak’ amo nanjehatseo ie nandrambe i mpifilo rey am-panintsiñañe.
Z obyvatel Jericha byla zachráněna jedině rodina prostitutky Rachab, která nezahynula s ostatními, protože ve víře přijala před bojem do ochrany izraelské vyzvědače.
32 Aa inon-ka ty hataliliko? Fa hilesa ty andro naho taroñeko i Gideona naho i Baraka naho i Samsone naho i Jefta, i Davide ka, naho i Samoela vaho o mpitokio,
Co k tomu mám ještě dodat? Nestačí mi čas na vyprávění o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi, Jiftáchovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích,
33 ie am-patokisañe ro nampiambane fifeheañe, nitolon-kavantañañe, nahazo fampitamàñe, nampitsiteke ty vavan-diona,
kteří ve víře dobývali království, uskutečňovali Boží spravedlnost, dosahovali toho, co jim bylo slíbeno,
34 namono ty afo nisotratràke, nibolititse ami’ty lelam-pibara, ni-haozareñe te naifoifo, nifanalolahy añ’aly vaho nampitriban-day o lahin-defon’ ambahinio.
zavírali tlamy lvům, vzdorovali žáru ohně, unikali násilné smrti, v slabosti získávali novou sílu, nabývali převahu v boji a zaháněli nepřátelské armády.
35 Rinambe’ o rakembao o vilasi’ iareoo te vinañon-ko veloñe; nisamporeraheñe ty ila’e nitoky tsy hahañe, handrambesa’ iareo ty fitroarañe soa,
Někteří mrtví byli vzkříšeni a vrátili se ke svým rodinám. Jiní byli mučeni, odmítli záchranu a dali přednost něčemu lepšímu – totiž vzkříšení k věčnému životu.
36 nitsoehem-pañinjeañe naho firiso ty ila’e, mbore vinahotse vaho najo am-pandrohizañe ao.
Byli kamenováni, rozřezáváni pilou a stínáni. Další se podrobili zkoušce posměchu a bičování, dokonce i pout a žaláře. V ovčích a kozích kůžích o hladu, v úzkostech a zubožení byli štváni po pustinách a horách, skrývali se v jeskyních a dírách. Svět jich nebyl hoden.
37 Finetsa-bato iereo, linily lasý, nizizieñe, vinono am-pibara, nirererere an-kolits’ añondry naho holits’ ose, nibangý, niforekekèñe, nivolevolèñe—
38 tsy nañeva iareo ty voatse toy—nisariosario an-dratraratra añe naho am-bohitse ao naho an-dakato vaho an-kobo’ ty tane toy ao.
39 Ie iaby rezay, niventem-patokisañe, fe tsy nandrambe i nampitamaeñey.
A ti všichni ačkoliv, osvědčili svou víru, nedočkali se splnění všech zaslíbení.
40 Amy te lombolombon-kasoa ty natolon’ Añahare aman-tika, te tsy ho fonireñe iereo naho tsy itika.
Neměli totiž dospět k cíli bez nás, protože Bůh si přeje, abychom vstoupili do věčného života společně.
