< Ezekiela 25 >
1 Niheo amako ty tsara’ Iehovà nanao ty hoe,
I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
2 O ana’ondatio, atrefo o nte-Amoneo vaho itokio,
Synu člověčí, obrať tvář svou proti synům Ammon, a prorokuj proti nim.
3 le ano ty hoe amo nte-Amoneo, Janjiño ty tsara’ Iehovà Talè, Inao ty nafè’ Iehovà Talè: Amy t’ie nanao ty hoe, Haotý! amy toeko miavakey, ie nitivaeñe; naho an-tane’ Israele, ie nampangoakoaheñe; naho amy anjomba’ Iehodày, ie nasese mb’am-pandrohizañe añe;
A rci synům Ammon: Slyšte slovo Panovníka Hospodina: Takto praví Panovník Hospodin: Proto že jsi nad svatyní mou, když poškvrněna byla, říkal: To dobře to, a nad zemí Izraelskou, když zpuštěna byla, a nad domem Judským, když šel v zajetí,
4 ingo arè te hatoloko ho fanaña’ o nta-tiñanañeo irehe, le havotra’ iareo ama’o ao ty tobe’ iareo, naho hañoreñe fimoneñañe; ho kamae’ iareo ty namokara’o vaho handriotse o ronono’oo.
Protož aj, já dám tě národům východním za dědictví, i vzdělají sobě hrady v tobě, a vystavějí v tobě příbytky své. Tiť budou jísti ovoce tvé, a ti budou píti mléko tvé.
5 Le hanoeko fitobean-drameva ty Raba, naho fañialoan-dia-raike t’i Amone; vaho ho fohi’ areo te Izaho Iehovà.
A dám Rabbu za obydlé velbloudům, a města synů Ammon za odpočivadlo stádům, i zvíte, že já jsem Hospodin.
6 Aa inao ty nafè’ Iehovà Talè, Amy t’ie niteha-pitàñe naho nampikodoim-pandia ami’ty firebehan-tro’o ami’ty fanirika’o ty tane’ Israele,
Nebo takto praví Panovník Hospodin: Proto že jsi tleskal rukou, a dupal nohou, a veselil se srdečně, že jsi všelijak loupil zemi Izraelskou,
7 ingo arè te izaho ty hanorakitsike ama’o ty sirako, hanolotse anahaero ho fikopaha’ o kilakila’ndatio, naho haitoako am’ondatio, naho ho mongòreko amo taneo, naho harotsako, vaho ho fohi’o te Izaho Iehovà.
Protož aj, já vztáhnu ruku svou na tebe, a vydám tě v loupež národům, a vypléním tě z lidí, a vyhubím tě z zemí, i zahladím tě. Tu zvíš, že já jsem Hospodin.
8 Inao ty nafè’ Iehovà Talè: Amy te manao ty hoe t’i Moabe naho i Seire: Hehe te manahake o kilakila ‘ndatio ty anjomba’ Iehodà;
Takto praví Panovník Hospodin: Z té příčiny, že říkal Moáb a Seir: Hle, podobný jest všechněm jiným národům dům Judský,
9 aa Inao te ho sokafeko boak’ amo rovao ty ila’ i Moabe, añ’ ila’ o rovao añ’ olon-tane’e eo, o tane mahasindao: i Bet’haiesimote naho i Baalmehone vaho i Kiriataime,
Protož aj, já otevru bok Moábských, (hned od Arim, od měst jejich na pomezí jejich, rozkošnou zemi Betjesimotských, Balmeonských i Kariataimských),
10 le hatoloko rekets’ o nte-Amoneo ho fanaña’ o nta-tiñanañeo, tsy ho tiahy amo kilakila’ ndatio ka o nte-Amoneo.
Národům východním s zemí synů Ammon; nebo jsem ji dal v dědictví, tak aby nebylo zpomínáno na syny Ammon mezi národy.
11 Hametsahako zaka ty Moabe; hahafohina’e te Izaho Iehovà.
A tak i nad Moábem soudy vykonám, i zvědí, že já jsem Hospodin.
12 Hoe ty nafè’ Iehovà Talè; I nanoe’ i Edomey, ie namale fate ami’ty anjomba’ Iehodà, (ndra t’ie voa-zaka) vaho nañava-kabò ama’e;
Takto praví Panovník Hospodin: Proto že Idumejští nenáležitě se vymstívajíce, ukrutně se měli k domu Judskému, a tak uvodili na se vinu velikou, vymstívajíce se na nich,
13 le hoe ty tsinara’ Iehovà Talè: Hatorakitsiko amy Edome ty tañako le haitoako ama’e t’indaty naho hare naho hampangoakoaheko boak’e Temane vaho habaibaim-pibara t’i Dedane.
Protož takto dí Panovník Hospodin: I na Idumea vztáhnu ruku svou, a vypléním z něho lidi i hovada, a obrátím jej v pustinu. Hned od Teman až do Dedan mečem padati budou.
14 Le hapoko amy Edome ty kabòko am-pità’ ondatiko Israeleo, naho hanoeñe Edome ao ty amy habosehako naho fiforoforoako; vaho ho fohi’ iareo ty fañondrohako, hoe t’Iehovà Talè.
A tak uvedu pomstu svou na Idumejské skrze ruku lidu mého Izraelského, a naloží s Idumejskými podlé hněvu mého a podlé prchlivosti mé, i poznají pomstu mou, praví Panovník Hospodin.
15 Hoe ty nafè’ Iehovà Talè; Aa kanao namale fate vaho nañava-kabò an-troke manirika o nte-Pilistio ty amy fifalaiña’ iareo vintañe nainai’ey
Takto praví Panovník Hospodin: Proto že se Filistinští ukrutně měli z příčiny pomsty, nenáležitě se vymstívajíce, loupíce zlostně, a zhoubu uvodíce z nenávisti starodávní,
16 le inao ty nafè’ Iehovà Talè: Ingo hatorakitsiko amo nte Pilistìo ty tañako naho haitoako o nte-Kereteo vaho harotsako ty honka’e añ’ olon-driake eo.
Protož takto praví Panovník Hospodin: Aj, já vztáhnu ruku svou na Filistinské, a vypléním Ceretejské, a zkazím ostatek přístavu mořského.
17 Hampifetsahako zaka jabajaba iereo rekets’ endake miforoforo; vaho ho fohi’ iareo te Izaho Iehovà, ie hampipohako avake.
A tak vykonám při nich pomsty veliké káraními zůřivými, a zvědí, že já jsem Hospodin, když uvedu pomstu svou na ně.