Asan'ny Apostoly 22
1 Ry aba naho roahalahio, janjiño hey o fiverokoo:
„Bratři a otcové, rád bych se před vámi obhájil.“
2 Ie jinanji’ iereo te nisaontsy am-pameleke Hebreo, le antsake te nianjiñe. Hoe re:
Lidé byli překvapeni, že mluví jejich rodným jazykem, a tak tiše poslouchali. Pavel pokračoval:
3 Jiosy iraho, nitoly e Tarsosy e Kilkia añe, f’ie nibeizeñe an-drova atoy am-pandia’ i Gamaliela naho nanareñe an-tsata to’ i Han-droae naho nahimbañe aman’ Añahare hambañe ama’ areo iaby androany.
„Jsem žid, narozený sice v Tarsu v Kilikii, ale vychován jsem byl zde v Jeruzalémě. Vám dobře známý učenec Gamaliel mě vyškolil přesně podle zákona našich otců a horlil jsem pro Boha, právě tak jako vy dnes.
4 Nampisoañeko pak’ am-pihomahañe i Lalañey; narohiko vaho nasioko am-porozò ao ndra lahilahy ndra ampela.
Víru v Ježíše Krista jsem nenáviděl k smrti. Dokonce jsem jeho vyznavače, muže i ženy, dával zatýkat a věznit.
5 Valolombeloñ’ amy zay i talèm-pisoroñey naho i firimboñan-droandriañey, boak’ am’ iereo ty nandrambesako taratasy ho a o rahalahio; vaho nionjoñe mb’e Damaskose hinday o añeo mirohy mb’e Ierosaleme mb’etoa ho liloveñe.
To mi může dosvědčit velekněz a celá velerada. Jednou mi také vydali pověřující listiny pro židovskou obec v Damašku a já jsem se tam vypravil, abych mezi nimi pozatýkal křesťany a dopravil je do Jeruzaléma k potrestání.
6 Fe nizoeñe amy liako mb’eoy, ie nañarine i Damaskose te tsipinde-mena, te nivovò boak’ andindìñey ty hazavàñe nireandreañe añariseho ahy.
A poslyšte, co se stalo. Bylo kolem poledne a my jsme byli na dohled od damašských hradeb. Náhle se okolo mne rozzářilo oslnivé světlo, mnohem jasnější než polední slunce.
7 Nikorovok’ an-tane iraho vaho nahatsanoñe ty fiarañanañañe nanao amako ty hoe, Saole! Saole! Akore te anoa’o samporerak’ ahy?
Padl jsem na zem, když jsem uslyšel hlas: ‚Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?‘
8 Ia v’iheo, Rañandria? hoe iraho. Le hoe re amako, Izaho Iesoà nte Nazareta ampisoañe’oy.
Ozval jsem se: ‚Kdo jsi, Pane?‘Slyšel jsem odpověď: ‚Já jsem Ježíš z Nazaretu a ty bojuješ proti mně.‘
9 Toe nahaisake i hazavàñey o amakoo, f’ie tsy nahaoniñe i fiarañanañañe nisaontsy amakoy.
Moji průvodci byli tím světlem také oslněni, ale neslyšeli, že by ke mně někdo mluvil.
10 Ino ty hataoko, Rañandria? hoe ty asako. Miongaha, hoe t’i Talè amako, Le migodaña mb’e Damaskose ao vaho ho saontsieñe ama’o ze he’e tinendre hanoe’o.
Zeptal jsem se: ‚Pane, co mám dělat?‘Ježíš mi odpověděl: ‚Teď vstaň a jdi do Damašku. Tam ti řeknou, jaký mám pro tebe úkol.‘
11 Aa ie nigoa’ ty fireandrea’ i hazavàñey, le kinozozò’ o nindre lia amakoo an-tañako vaho nimoake e Damaskose ao.
Jas toho světla mne docela oslepil a tak jsem klopýtal do Damašku, veden za ruce svými průvodci.
12 Teo ty atao Ananiasy, ondaty vañoñe, aman-Kake, niasia’ ze kila Jiosy mpimoneñe ao.
Tam mne navštívil Ananiáš, zbožný ctitel zákona, kterého si židé v Damašku velice vážili.
13 Niheo mb’ amako re nijohañe añ’ ilako eo, le nanoa’e ty hoe: O rahalahy, Saole, mahaisaha! Le niandra iraho nahatrea aze amy oray avao.
Přišel a řekl mi: ‚Bratře Saule, otevři oči!‘Tu se mi vrátil zrak a já ho uviděl.
14 Le hoe re: Jinobon’ Añaharen-droaen-tika irehe hahafohiñe ty satrin’ arofo’e naho hahaisake i Vantañey vaho hahajanjiñe i fiarañanañam-palie’ey.
Řekl ještě: ‚Tak to chtěl Bůh, abys konečně poznal jeho vůli, abys uviděl Božího Spravedlivého a uslyšel jeho vlastní hlas.
15 Ho valolombelo’e amy ze kila ondaty irehe, ty amo nioni’o naho jinanji’oo.
Staneš se Ježíšovým svědkem celému světu a budeš všude vyprávět, co jsi viděl a slyšel.
16 Inoñe arè o liñisa’oo? Miongaha, le halipotse, hanasañe o hakeo’oo am-pikanjiañe i tahina’ey.
Neváhej, vyznej, že je tvým Pánem, dej se pokřtít na znamení, že jsi očištěn od hříchů.‘
17 Ie nibalike mb’e Ierosaleme mb’eo naho nitalaho añ’ anjomban’ Añahare ao, le niaroñaroñe,
Později, když jsem se vrátil do Jeruzaléma a modlil se v chrámu, měl jsem ještě jedno vidění.
18 vaho nitreako re nitsara ty hoe amako: Malisà! Akia akaro aniany t’Ierosaleme, fa tsy ho rambese’ iereo ty fitalilia’o ahy.
Viděl jsem Pána a slyšel jeho slova: ‚Nezdržuj se a rychle odejdi z Jeruzaléma. Tady nepřijmou tvoje svědectví o mně.‘
19 O Talè, hoe iraho, Fohi’ iereo te amy ze hene fitontonañe, izaho ty nandrohy naho namofoke ze niato ama’o.
Ale já jsem odporoval: ‚Pane, tady jsem dával tvoje věrné věznit a bičovat v synagogách.
20 Le ie niorike ty lio’ i Stefana valolombelo’o, nisamba ey ka iraho niantoke i fihomaha’ey vaho nañambeñe ty sarimbo’ o namono azeo.
Tady byla prolita první krev, krev tvého svědka Štěpána. Já byl při tom, souhlasil jsem s tím a hlídal jsem pláště těm, kdo ho kamenovali. Všichni to tu o mně vědí.‘
21 Aa le hoe re tamako, Miengà; fa hiraheko mb’ amo kilakila ondatio añe.
Pán mi však řekl: ‚Jen jdi, protože tě pošlu k pohanům.‘“
22 Ie nahatsendreñe aze pak’ amy tsara zay le nipoña-peo nanao ty hoe: Faoho an-tane atoy ty itrotse tia! fa tsy mañeva ho veloñe!
Až potud dav Pavla pozorně poslouchal, ale zmínka o pohanech je znovu pobouřila. Začali mávat plášti, házeli na něho hrsti prachu a křičeli: „Pryč s tím zrádcem! Na smrt! Nemá tu co dělat!“
23 Nikorake naho nañafa-tsaroñe iereo, nampibobò lembok’ amy tiokey;
24 le linili’ i talè t‘ie hagodrañ’ añ’akiba ao naho alohizan-karavantsy haharendrehañe ty talim-pikoraha’ iareo.
Velitel dal Pavla rychle odvést do pevnosti a nařídil, aby ho zbičovali a vyslechli; chtěl vědět, čím vzbudil tolik nenávisti.
25 Ie natsalalampa’ iereo an-drohy, le hoe t’i Paoly amy mpifele-jato nijohañey, Aman-dily hao irehe hamiake ty nte-Roma tsy nafàtse?
Už ho připoutali k bičovací lavici, když se Pavel obrátil k velícímu setníkovi: „Nemáte přece právo bičovat římského občana. Musím být postaven před řádný soud.“
26 Ie jinanji’ i mpifehe zatoy le nimbeo nitalily amy talèy, ty hoe: Ino o anoa’oo? nte-Roma i lahilahiy!
Důstojník dal přerušit přípravy, šel k veliteli a hlásil mu: „Stal se nějaký omyl, ten člověk prohlašuje, že je občanem Říma.“
27 Aa le niheo mb’eo ty talè nañontane aze ty hoe: Isaontsio, nte-Roma v’iheo? Eka, hoe ty asa’e.
Velitel s ním šel k Pavlovi a zeptal se: „Je pravda, že jsi římský občan?“„Ano, jsem, “odpověděl vězeň.
28 Le hoe i talèy, Viniliko drala maro i fidadàñe zay. Le hoe t’i Paoly: Niterahako.
Velitel zapochyboval: „Vím z vlastní zkušenosti, že je to pěkně drahé. Kdepak bys na to vzal?“Pavel řekl: „Já jsem nic nekupoval, jsem občanem od narození.“
29 Aa le nisitak’ aze amy zao o ho nañody azeo. Nihembañe ka i talèy ie naharendreke te nandrohy ty nte-Roma.
Po tomto prohlášení vojáci odhodili důtky a spěšně jej odvazovali. Velitel měl obavy, protože se dopustil takového přehmatu vůči rodilému římskému občanu. Rozhodl se, že vyšetří, z čeho židé Pavla vlastně obviňují.
30 Amy loak’ àndroy, ie te hamotopototse soa ty sisì’ o Tehodao aze, le hinaha’e amo rohi’eo vaho linili’e hivory o beim-pisoroñeo naho i Sinedriona iabiy; naho nazotso’e mb’eo t’i Paoly vaho najoha’e añatrefa’ iareo.
Na velitelovu žádost se nazítří sešla židovská velerada za předsednictví úřadujícího i minulého velekněze.
