1 Tantara 17
1 Ie amy zao, nimoneñe añ’ anjomba’e ao t’i Davide le nanao ty hoe amy Natane mpitoky t’i Davide: Heheke te mitobok’ añ’ anjomba mendoraven-draho, fe ambane firadoradoañe ao ty vatam-pañina’ Iehovà.
I stalo se, když bydlil David v domě svém, že řekl Nátanovi proroku: Aj, já přebývám v domě cedrovém, truhla pak smlouvy Hospodinovy jest pod kortýnami.
2 Le hoe t’i Natane amy Davide, Ano iaby ze añ’arofo’o ao, fa ama’o t’i Andrianañahare.
I řekl Nátan Davidovi: Cožkoli jest v srdci tvém, učiň; nebo Bůh s tebou jest.
3 Ie amy haleñey le niheo amy Natane ty tsaran’ Añahare nanao ty hoe:
Potom té noci stalo se slovo Boží k Nátanovi, řkoucí:
4 Akia saontsio amy Davide mpitoroko, Hoe ty tsara’ Iehovà, Tsy ihe ty hamboatse akiba ho ahy himoneñako;
Jdi a rci Davidovi služebníku mému: Toto dí Hospodin: Ne ty stavěti mi budeš dům k bydlení,
5 mboe lia’e tsy nimoneñe añ’anjomba iraho sikal’ amy andro nampionjoneko Israeley ampara’ henane, fe boak’an-kivoho mb’an-kivoho vaho boak’ ami’ty kibohotse mb’ ami’ty ila’e.
Poněvadž jsem nebydlil v žádném domě od toho dne, jakž jsem vyvedl syny Izraelské, až do dne tohoto, ale procházel jsem se z stánku do stánku, také i vně kromě příbytku.
6 Aa ndra aia’ aia ty niharoako lia amy Israele, teo hao ty tsara nivolañeko amo mpitoki’ Israele nandiliako hiarake ondatikoo, ty hoe: Aa vaho akore te tsy namboara’ areo anjomba mendoraven-draho?
Nadto kudyž jsem koli chodil se vším Izraelem, zdali jsem slovo řekl kterému z soudců Izraelských, (jimž jsem přikázal, aby pásli lid můj), řka: Proč jste mi neustavěli domu cedrového?
7 Aa le hoe ty ho saontsie’o amy mpitoroko Davidey, Hoe t’Iehovà’ i Màroy, Rinambeko an-jolok’ añondry ao irehe, boak’ am-piarahañ’ añondry ho mpifehe ondatiko Israeleo;
Protož nyní toto díš služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal z ovčince, když jsi chodil za stádem, abys byl vývodou lidu mého Izraelského.
8 le nimpiama’o iraho amy ze nimba’o iaby naho fonga zinevoko aolo’o o rafelahi’oo vaho nanoako tahinañe manahake ondaty jabajaba’ ty tane toio.
A býval jsem s tebou všudy, kamž jsi koli se obrátil, všecky také nepřátely tvé vyhladil jsem před tváří tvou, a učinilť jsem jméno veliké, jako jméno vznešených na zemi.
9 Mbore hañorizako toetse ondatiko Israeleo naho hajadoko eo himoneña’ iareo an-toe’ iareo ao, le tsy hasiotse ka; vaho tsy hampiantoe’ o tsivokatseo, manahake te taolo,
Ano i lidu svému Izraelskému způsobil jsem místo, a vštípil jej tu. I bude bydliti na místě svém, a nepohne se více, aniž na něj dotírati budou lidé nešlechetní, jako prvé,
10 sikal’ amy andro nampifeheko o mpizakao ondatiko Israeleoy. Hampiambaneko iaby o rafelahi’oo vaho itaroñako te Iehovà ty hañoreñe anjomba ho azo.
Hned od toho času, jakž jsem ustanovil soudce nad lidem svým Izraelským, až jsem ponížil všech nepřátel tvých; nýbrž oznamujiť, že Hospodin sám vystaví tobě dům.
11 Ie añe naho fa heneke o andro’oo, naho homb’aman-droae’o mb’eo, le hatroako ty tiri’o hanonjohy azo, ty raik’ amo ana’oo; le hajadoko i fifehea’ey.
Nebo když se vyplní dnové tvoji, abys šel za otci svými, vzbudím símě tvé po tobě, kteréž bude z synů tvých, a utvrdím království jeho.
12 Ie ty hamboatse anjomba ho Ahy, le horizako ho nainai’e tsy modo i fifeleha’ey.
Onť mi ustaví dům, a já utvrdím trůn jeho až na věky.
13 Ho rae’e Raho, le ho anako re; le tsy hapitsoko ama’e ty fiferenaiñako manahake ty nanintahako aze amy niaolo azoy,
Já budu jemu otcem, a on mi bude synem, a milosrdenství svého neodejmu od něho, jako jsem je odjal od toho, kterýž byl před tebou.
14 f’ie hampimoneñako añ’ anjombako ao naho am-pifeheako ao nainai’e, le hijadoñe kitro añ’afe’e i fiambesa’ey.
Ale postavím jej v domě svém a v království svém až na věky, a trůn jeho bude nepohnutelný až na věky.
15 Aa le hene nisaontsie’ i Natane amy Davide i tsaray naho i aroñaroñey.
Podlé všech slov těchto, a podlé všeho vidění tohoto, tak mluvil Nátan Davidovi.
16 Nizilik’ ao t’i Davide niambesatse añatrefa’ Iehovà, nanao ty hoe: Ia iraho, ry Iehovà Andrianañahare; ino i kivohokoy t’ie nendese’o mb’etoy?
Tedy všed král David, posadil se před Hospodinem, a řekl: Kdož jsem já, ó Hospodine Bože, a jaký jest dům můj, že jsi mne tak zvýšil?
17 Te mone kede am-pihaino’o izay, ry Andrianañahare kanao nitsarae’o amy akibam-pitoro’o t’ie ho haehaey, vaho nivazohoe’o hoe t’ie hanahake t’i ondaty añ’abo ao, ry Iehovà Andrianañahare.
Anobrž i to jsi za málo u sebe položil, ó Bože, pročež jsi zamluvil se o domu služebníka svého i na dlouhé časy, a popatřil jsi na mne, jako na osobu člověka vzácného, Hospodine Bože.
18 Ino ka ty hihalalia’ i Davide ty amy engeñe natolo’o amo mpitoro’oo? Fa arofoana’o ty mpitoro’o.
Což ještě více mluviti má David před tebou o zvelebení služebníka tvého? Ty zajisté znáš služebníka svého.
19 Ry Iehovà, o mpitoro’oo naho o arofo’oo ty nanoe’o o raha ra’elahy zao, ty nampaharofoanañe o fonga raha fanjaka rezao.
Hospodine, pro služebníka svého a podlé srdce svého činíš velikou věc tuto, abys v známost uvedl všecky převeliké věci.
20 Ry Iehovà, tsy eo ty mañirinkiriñe Azo, tsy eo ty ndrahare naho tsy Ihe, ty amy ze he’e jinanjin-tsofi’ay.
Hospodine, neníť tobě rovného, anobrž není žádného Boha kromě tebe, podlé toho všeho, jakž jsme slýchali ušima svýma.
21 Le fifeheañe aia an-tane atoy ty manahake ondati’o Israele nijebañen’ Añahare hondati’eo, hampanaña’o tahinañe jabahinake añamo fitoloña’o ra’elahy naho maharevendreveñeo, ie rinoa’o aolo’ ondati’o nijebañe’o amy Mitsraimeio o kilakila’ ondatio?
Nebo kde jest který národ na zemi, jako lid tvůj Izraelský, jehož by Bůh šel, aby vykoupil sobě lid a dobyl sobě jména, čině veliké a hrozné věci, vyháněje před tváří lidu svého, kterýž jsi vykoupil z Egypta, pohany?
22 Le nanoe’o ondati’o nainai’e, ondati’o Israeleo, vaho Ihe ro Andrianañahare’ iareo henane zao, ry Iehovà.
Zvolil jsi zajisté lid svůj Izraelský sobě za lid až na věky, a ty, Hospodine, sám jsi jejich Bohem.
23 Ie amy zao, ry Iehovà, lonik’ abey te hajado’o nainai’e i nitsarae’o amo mpitoro’oo naho i akiba’eiy vaho hanoe’o i tsinara’oy.
Nyní tedy, Hospodine, slovo to, jímž jsi zamluvil se služebníku svému a domu jeho, budiž jisté až na věky, a učiň tak, jakž jsi mluvil.
24 Aa le ajadoño naho ampijabahinaho nainai’e donia ty tahina’o, hitsarañe ty hoe: Iehovà’ i Màroy ro Andrianañahare’ Israele naho Andrianañahare am’ Israele; le ehe te hioreñe nainai’e añatrefa’o ty akiba’ i Davide mpitoro’o.
Budiž, pravím, jisté, tak aby velebeno bylo jméno tvé až na věky, a říkáno: Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, jest Bůh nad Izraelem, a dům Davida služebníka tvého ať jest nepohnutelný před oblíčejem tvým.
25 Fa Ihe, ry Andrianañahareko, ro nitaroñe amo mpitoro’oo te handranjia’o anjomba; izay ty nahasibeke o mpitoro’oo hihalaly ama’o.
Nebo ty, Bože můj, zjevil jsi služebníku svému, že mu ustavíš dům, a protož směl služebník tvůj modliti se před tebou.
26 Toe Ihe, ry Iehovà, ro Andrianañahare vaho nitsarae’o amo mpitoro’oo i hasoa zay;
A tak, ó Hospodine, ty jsi sám Bůh, a mluvil jsi o služebníku svém dobré věci tyto.
27 aa le ninò’o ty hitata i akibam-pitoro’oy, t’ie ho añatrefa’o nainai’e; aa kanao Ihe ro nitata ry Iehovà, le ho soatata nainai’e.
Nyní tedy ráčil jsi požehnati domu služebníka svého, aby trval na věky před oblíčejem tvým; nebo jsi ty, Hospodine, požehnal, i budeť požehnaný na věky.
