Joba 29
1 Dia mbola nandroso nanao oha-teny ihany Joba ka nanao hoe:
Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2 Enga anie ka ho tahaka ny tamin’ ireny volana lasa ireny aho! Dia tahaka ilay tamin’ ny andro niarovan’ Andriamanitra ahy!
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3 Fony mbola nazava teo ambonin’ ny lohako ny jirony, ary ny fahazavany no nandehanako tao amin’ ny maizina;
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4 Eny, tahaka ny toetro fony aho mbola fararano, raha niseho teo ambonin’ ny laiko ny fisakaizan’ Andriamanitra;
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5 Fony mbola tao amiko ny Tsitoha, Ary nanodidina ahy ny zanako;
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6 Fony mbola nanasa ny tongotro tamin’ ny rononomandry aho, ary ny vatolampy namoaka renirano diloilo teo amiko;
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7 Raha niainga niakatra ho eo amin’ ny vavahadin’ ny tanàna aho ka nametraka ny fipetrahako teo an-kalalahana,
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8 Dia nahita ahy ny zatovo ka niampirimpirina; Ary niainga ny fotsy volo, dia nijoro;
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9 Nangina tsy niteny ny lehibe ka nitampim-bava;
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10 Tsy sahy niteny ny mpanapaka, ary ny lelany niraikitra tamin’ ny lanilaniny.
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11 Izay sofina nandre dia nanao ahy hoe sambatra; Ary Izay maso nahita dia vavolombelona ho ahy,
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12 Satria namonjy ny ory izay nitaraina aho sy ny kamboty izay tsy nanan-kamonjy.
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13 Ny fisaoran’ izay efa ho faty dia tonga tamiko; Ary ny fon’ ny mpitondratena nampifaliko.
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14 Nitafy fahamarinana aho, ka mba nitafy ahy kosa izy; Eny, tahaka ny lamba sy ny hamama ny rariny izay nananako.
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15 Efa maso ho an’ ny jamba aho ary tongotra ho an’ ny mandringa.
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16 Efa ray ho an’ ny malahelo aho, ary ny adin’ ny olona tsy fantatro aza nodinihiko.
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17 Namaky ny nifin’ ny ratsy fanahy aho ka nandrombaka ny babo teo am-bavany
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18 Dia hoy izaho: Eo amin’ ny akaniko ihany no hialako aina, ary hanamaro ny androko toy ny fasika aho.
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19 Ny fakako ho azon’ ny rano, ary ny ando hitoetra amin’ ny sampako mandritra ny alina.
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20 Ho vaovao amiko lalandava ny voninahitro, ary ny tsipikako hihahenjana eny an-tanako.
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21 Nihaino ahy ny olona, dia niandry, ka nangina tamin’ ny fanolorako saina izy.
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22 Rehefa niteny aho, dia tsy mba namaly intsony izy; ary nitetevan’ ny teniko izy.
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23 Niandry ahy toy ny fiandry ny ranonorana izy ary nitanatana vava toy ny fiandry ny fara-orana.
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24 Raha nisy nila ho ketraka, dia mbola niseho miramirana taminy ihany ny tarehiko, ary tsy nahamaloka ny fahazavan’ ny tavako ireo.
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25 Nifidy ny lalan-kalehany aho ka nipetraka ho lohany, eny, nitoetra toy ny mpanjaka teo amin’ ny miaramila sy toy ny mpampionona ny misaona aho.
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
