Yobu 14

1 “Omuntu azaalibwa omukazi, abeera ku nsi akaseera katono era abeera mu kutegana.

Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.

2 Amulisa ng’ekimuli n’awotoka; abulawo mangu ng’ekisiikirize, tabeerera.

Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.

3 Otunuulira omuntu afaanana bw’atyo? Olimuleeta gy’oli asalirwe omusango?

A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.

4 Ani ayinza okuggya ekirongoofu mu kitali kirongoofu? Tewali n’omu!

Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.

5 Ennaku z’omuntu zaagererwa, wagera obungi bw’emyezi gye era n’oteekawo ekkomo ly’atasobola kusukka.

Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:

6 Kale tomufaako muleke yekka, okutuusa lw’alimala okutuukiriza emirimu gye ng’omupakasi.

Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.

7 “Wakiri waliwo essuubi ng’omuti guloka: Bwe gutemebwa, guloka nate, era ekikolo kyagwo ekiggya tekifa.

O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,

8 Emirandira gyagwo gyandikaddiyidde mu ttaka era n’ekikonge ne kifiira mu ttaka,

By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:

9 naye olw’emirandira okutambula ne ginoonya amazzi kimulisa ne kireeta amatabi ng’ekisimbe.

Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.

10 Naye omuntu afa era n’agalamizibwa, assa ogw’enkomerero n’akoma.

Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?

11 Ng’amazzi bwe gaggwa mu nnyanja oba omugga bwe gukalira ne guggwaawo,

Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:

12 bw’atyo omuntu bw’agalamira, era n’atasituka okutuusa eggulu bwe linaggwaawo, abantu tebajja kuzuukuka oba kuggyibwa mu tulo twabwe.

Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.

13 “Singa kale onkweka emagombe era n’onziika okutuusa obusungu bwo lwe buliggwaawo! Singa ongerera ekiseera n’onzijukira! (Sheol h7585)

Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)

14 Omuntu bw’afa, addamu n’abeera omulamu? Ennaku zange zonna ez’okuweereza nnaalindanga okuwona kwange kujje.

Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.

15 Olimpita nange ndikuyitaba; olyegomba ekitonde emikono gyo kye gyatonda.

Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,

16 Ddala ku olwo bw’olibala ebigere byange, naye tolyekaliriza bibi byange.

Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,

17 Ebisobyo byange biriba bisibiddwa mu kisawo; olibikka ku kibi kyange.

Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.

18 “Naye ng’olusozi bwe luseebengerera ne luggwaawo, era ng’ejjinja bwe liva mu kifo kyalyo,

Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,

19 ng’amazzi bwe gaggwereeza amayinja era ng’okwanjaala kwago bwe kutwala ettaka ly’oku nsi; bw’atyo bw’azikiriza essuubi ly’omuntu.

Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.

20 Omumalamu amaanyi omuwangula lumu n’aggweerawo ddala; okyusa enfaanana ye n’omugoba.

Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.

21 Abaana be bwe bafuna ekitiibwa, takimanya, bwe bagwa, takiraba.

Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.

22 Obulamu bw’omubiri gwe bwokka bw’awulira ne yeekungubagira yekka.”

Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.