Augstā Dziesma 1
1 Salamana augstā dziesma.
Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.
2 Lai viņš mani skūpsta ar savas mutes skūpstīšanu; jo tava mīlestība ir jo mīlīgāka nekā vīns.
Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.
3 Tavai eļļai ir salda smarža; tavs vārds ir izlieta eļļa, tāpēc jaunavas tevi mīl.
Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.
4 Velc mani, tad mēs tev tecēsim pakaļ; ķēniņš mani ved savos kambaros; mēs līksmosimies un priecāsimies par tevi; mēs pieminēsim tavu mīlestību vairāk nekā vīnu; patiesīgi tevi mīl.
Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.
5 Es esmu melna, bet mīlīga, jūs Jeruzālemes meitas, tā kā Ķedara teltis, kā Salamana gardīnes(aizkari).
Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.
6 Neuzlūkojiet mani, ka esmu pamelna, jo saulē esmu nodegusi; manas mātes bērni pret mani apskaitušies, tie mani likuši par vīna dārzu sargātāju; savu pašu vīna dārzu neesmu apsargājusi.
Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.
7 Saki man, tu, ko mana dvēsele mīl, kur tu gani, kur tu gulies pusdienā? Jo kāpēc man būs aloties pie tavu biedru ganāmiem pulkiem?
Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?
8 Ja tu to nezini, tu visu skaistākā starp sievām, tad ej jel pa avju pēdām un gani savus kazlēnus pie ganu teltīm.
Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.
9 Es tevi līdzināju, mana draudzene, ar tiem zirgiem pie Faraona ratiem.
Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.
10 Tavi vaigi ir mīlīgi sprādzēs, tavs kakls pērļu rotā.
Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.
11 Mēs tev taisīsim zelta sprādzes ar sudraba podziņām.
Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.
12 Kamēr ķēniņš pie galda, mana nardes puķīte dod savu smaržu.
Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.
13 Mans draugs man ir mirru pušķis, pie manām krūtīm piesprausts.
Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.
14 Mans draugs man ir vīna ķekars Enģedi vīna dārzos.
Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.
15 Redzi, tu esi skaista, mana draudzene, redzi, tu esi skaista, tavas acis ir kā baložu acis.
Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.
16 Redzi, tu esi skaists, mans draugs, un mīlīgs, un mūsu dusas vieta zaļo.
Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.
17 Mūsu namu baļķi ir ciedri, mūsu sijas ir cipreses.
Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.
