Psalmi 91
1 Kas sēž tā Visuaugstākā patvērumā un mīt tā Visuvarenā ēnā,
Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.
2 Tas saka uz To Kungu: mana cerība un mana stipra pils, mans Dievs, uz ko es paļaujos.
Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.
3 Jo Viņš tevi glābj no mednieka valgiem, no kaitīgā mēra.
Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.
4 Viņš tevi sedz Saviem spārniem, un apakš Viņa spārniem tu esi glābts; Viņa patiesība ir par apsegu un par priekšturamām bruņām,
Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.
5 Ka tev nav ko bīties no nakts baidekļiem, no bultām, kas dienā skraida,
Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.
6 No mēra, kas tumsā lien, no sērgas, kas dienas vidū samaitā.
Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.
7 Jebšu tūkstoši krīt tev sānis, un desmit tūkstoši pie tavas labās rokas, taču tevi neaizņems.
Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.
8 Tiešām, ar savām acīm tu uzlūkosi un redzēsi, kā bezdievīgiem top atmaksāts.
Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.
9 Tu, Kungs, esi mans patvērums! To Visuaugstāko tu esi licis par savu stiprumu.
Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,
10 Ļaunums tev neuzies, un pie tava dzīvokļa mokas nepiestāsies.
Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.
11 Jo Viņš Saviem eņģeļiem par tevi pavēlēs, tevi pasargāt uz visiem taviem ceļiem.
Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.
12 Tie tevi uz rokām nesīs, ka tu savu kāju pie akmens nepiedauzīsi.
Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.
13 Pār lauvām un odzēm tu kāpsi un samīsi jaunos lauvas un pūķus.
Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.
14 „Viņš tveras pie Manis, un Es viņu izglābšu; Es viņu paaugstināšu, jo viņš pazīst Manu vārdu.
Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.
15 Viņš Mani piesauc, un Es viņu paklausīšu. Es viņam klāt esmu bēdās, Es viņu gribu izraut un viņu pagodināt.
Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.
16 Ar ilgu dzīvošanu Es viņu gribu paēdināt un viņam parādīt Savu pestīšanu“.
Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.
