< Psalmi 80 >
1 Asafa dziesma dziedātāju vadonim, pēc: „Lilijas ir liecība“. Israēla gans, klausies, Tu, kas Jāzepu vadi kā avis; Tu, kas sēdi pār ķerubiem, parādies ar spožumu!
Přednímu z kantorů na šošannim, žalm svědectví, Azafovi. Ó pastýři Izraelský, pozoruj, kterýž vodíš Jozefa jako stádo, kterýž sedíš nad cherubíny, ó zastkvějž se.
2 Uzmodini savu varu priekš Efraīma, Benjamina un Manasus, un nāc mūs pestīt.
Před Efraimem, Beniaminem a Manasse vzbuď moc svou, a přispěj k spasení našemu.
3 Ak Dievs, atgriez mūs un liec Savam vaigam spīdēt, tad tapsim pestīti.
Ó Bože, navrať nás, a dejž, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme.
4 Kungs, Dievs Cebaot, cik ilgi Tava dusmība kūpēs pie Tavu ļaužu lūgšanas?
Hospodine Bože zástupů, dokudž se přísně stavěti budeš k modlitbám lidu svého?
5 Tu tos ēdini ar asaru maizi un tos dzirdini ar lielu mēru asaru.
Nakrmil jsi je chlebem pláče, a dals jim vypiti slz míru velikou.
6 Tu mūs esi licis par ķildu mūsu kaimiņiem, un mūsu ienaidnieki mūs apmēda.
Postavils nás k sváru sousedům našim, a nepřátelé naši aby sobě posměch z nás činili.
7 Dievs Cebaot, atgriezi mūs un liec Savam vaigam spīdēt, tad tapsim pestīti.
Ó Bože zástupů, navrať nás, a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme.
8 Vienu vīna koku Tu esi atvedis no Ēģiptes, pagānus Tu esi izdzinis un to dēstījis.
Ty jsi kmen vinný z Egypta přenesl, vyhnal jsi pohany, a vsadils jej.
9 Vietu priekš viņa Tu esi sataisījis un viņam licis iesakņoties, ka viņš zemi piepildījis.
Uprázdnil jsi mu, a učinils, aby se vkořenil, i zemi naplnil.
10 Kalni ar viņa ēnu ir apklāti un Dieva ciedru koki ar viņa zariem.
Přikryty jsou hory stínem jeho, a réví jeho jako nejvyšší cedrové.
11 Viņš izplēta savus zarus līdz pat jūrai un savus jaunos zariņus līdz tai lielai upei.
Vypustil ratolesti své až k moři, a až do řeky rozvody své.
12 Kāpēc tad Tu viņa sētu esi salauzījis, ka visi, kas iet garām, viņu plosa?
I pročež jsi rozbořil hradbu vinice, tak aby každý, kdož by tudy šel, trhati z ní mohl?
13 Mežacūka viņu izrakusi, un lauka zvēri viņu noēduši.
Vepř divoký zryl ji, a zvěř polní spásla ji.
14 Dievs Cebaot, atgriezies jel, skaties no debesīm un redzi un uzlūko šo vīna koku,
Ó Bože zástupů, obrať se již, popatř s nebe, viz a navštěv kmen vinný tento,
15 To stādu, ko Tava labā roka dēstījusi, un To Dēlu, ko Tu Sev esi izredzējis!
Vinici tu, kterouž štípila pravice tvá, a mladistvé réví, kteréž jsi zmocnil sobě.
16 Viņš ar uguni ir sadedzināts un izcirsts; no Tava vaiga rāšanas tie iet bojā.
Popálenať jest ohněm a poroubána, od žehrání oblíčeje tvého hyne.
17 Tava roka lai ir pār to vīru pie Tavas labās rokas, pār To Cilvēka Dēlu, ko Tu Sev esi izredzējis.
Budiž ruka tvá nad mužem pravice tvé, nad synem člověka, kteréhož jsi zmocnil sobě,
18 Tad mēs neatkāpsimies no Tevis; uzturi mūs dzīvus, tad mēs Tavu vārdu piesauksim.
A neodstoupímeť od tebe; zachovej nás při životu, ať jméno tvé vzýváme.
19 Ak Kungs, Dievs Cebaot, atgriez mūs, liec Savam vaigam spīdēt, tad tapsim pestīti.
Hospodine Bože zástupů, navratiž nás zase, a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme.