Psalmi 69
1 Dāvida dziesma. Dziedātāju vadonim, pēc: „lilijas“. Dievs, palīdz man; jo ūdeņi ir nākuši līdz pašai dvēselei.
Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
2 Es grimstu dziļos dubļos, kur nevar stāvēt, es esmu nācis dziļos ūdeņos un viļņi mani apklāj.
Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
3 Es esmu piekusis no savas saukšanas, mans kakls ir aizsmacis, manas acis īgst, - tomēr es gaidu uz savu Dievu.
Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
4 Vairāk nekā matu uz manas galvas ir to, kas mani bez vainas ienīst; vareni ir tie, kas mani grib samaitāt, kas mani par nepatiesu ienīst; man jāmaksā, ko es neesmu laupījis.
Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
5 Ak Dievs, Tu zini manu ģeķību, un mani noziegumi Tev nav apslēpti.
Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
6 Lai pie manis netop kaunā, kas Tevi gaida, ak Kungs, Dievs Cebaot! lai pie manis netop kaunā, kas Tevi meklē, ak Israēla Dievs!
Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
7 Jo Tevis pēc es nesu negodu; mans vaigs ir apklāts ar kaunu.
Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
8 Es esmu palicis svešs saviem brāļiem un svešinieks savas mātes bērniem.
Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
9 Jo karstums Tava nama labad mani ir ēdis, un Tavu zaimotāju zaimošana ir kritusi uz mani.
Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
10 Un es raudu, un mana dvēsele gavē, bet tas man ir tapis par kaunu.
Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
11 Es esmu apvilcis maisu, bet es tiem esmu tapis par sakāmu vārdu.
Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
12 Kas vārtos sēž, tie plukšķ par mani, un es esmu par smieklu vīna dzērājiem.
Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
13 Bet es Tevi pielūdzu, Kungs, pieņēmīgā laikā; pēc Savas lielās žēlastības, ak Dievs, paklausi mani, pestīdams pēc Savas patiesības.
Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
14 Izrauj mani no dubļiem, ka es neapslīkstu, ka es topu izglābts no nīdētājiem un no dziļiem ūdeņiem.
Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
15 Lai ūdens viļņi mani neapklāj, un dziļumi lai mani neaprij, un bedres malas lai nesagāžas kopā pār mani.
Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
16 Paklausi mani, ak Kungs, jo Tava žēlastība ir laba; griezies pie manis pēc Savas lielās sirds žēlastības!
Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
17 Un neapslēp Savu vaigu priekš Sava kalpa, jo man ir bail; steidzies, paklausi mani.
A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
18 Nāc klāt pie manas dvēseles, atpestī to, izglāb mani manu ienaidnieku dēļ.
Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
19 Tu zini manu kaunu un manu negodu un manu apsmieklu; visi mani pretinieki ir Tavā priekšā.
Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
20 Kauns man lauž sirdi, un es nīkstu; es gaidīju, vai kādam nebūtu žēl, bet nav, - un uz iepriecinātājiem, bet es neatrodu.
Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
21 Un tie man žulti dod ēst un etiķi dzert, kad es gauži izslāpis.
Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
22 Lai viņu galds viņu priekšā top par valgu, par atmaksu un par slazdu.
Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
23 Lai viņu acis top apstulbotas, ka tie neredz, un lai viņu gurni allažiņ šaubās.
Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
24 Izgāz pār tiem Savu dusmību, un Tava karsta bardzība lai viņus sagrābj.
Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
25 Viņu māja lai top par posta vietu, un neviena lai nav, kas dzīvo viņu dzīvokļos.
Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
26 Jo tie to vajā, ko Tu esi sitis, un apsmej mokas tiem, ko Tu ievainojis.
Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
27 Lai tiem krājās noziegums uz noziegumu, ka tie nenāk pie Tavas taisnības.
Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
28 Izdeldē tos no dzīvības grāmatas, ka tie ar tiem taisniem netop uzrakstīti.
Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
29 Bet es esmu bēdīgs un moku pilns; ak Dievs, Tava pestīšana lai mani paceļ.
Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
30 Es slavēšu Dieva vārdu ar dziesmu un Viņu paaugstināšu ar pateicību.
I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
31 Tas patiks Tam Kungam vairāk nekā vērsis, kam ragi un nagi.
A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
32 Tie bēdīgie raugās un priecājās, un jūs, kas Dievu meklējat, jūsu sirds dzīvos.
To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
33 Jo Tas Kungs paklausa nabagus, un nenicina Savus cietumniekus.
Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
34 Lai Viņu teic debesis un zeme, jūra un viss, kas iekš tās kustās.
Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
35 Jo Dievs atpestīs Ciānu un uztaisīs Jūda pilsētas, un tie tur dzīvos un to iemantos.
Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
36 Un Viņa kalpu dzimums to iemantos, un kas Viņa Vārdu mīļo, tie tur dzīvos.
Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
