Psalmi 64

1 Dāvida dziesma. Dziedātāju vadonim. Klausi, ak Dievs, manu balsi, kad es žēlojos; pasargi manu dzīvību no ienaidnieku briesmām.

Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

2 Apslēp mani no ļaunu ļaužu padomiem, no ļaundarītāju trakošanas.

Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

3 Tie savas mēles trin kā zobenu, un uzvelk savas bultas, savus rūgtos vārdus,

Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

4 Šaut slepeni nenoziedzīgam; tie šauj viņam piepeši un nebīstas.

Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

5 Tie iedrošinājās paši ļaunā padomā, tie runā, slepeni likt valgus, un saka: kas to redzēs?

Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

6 Tie domā uz visādu blēdību, tiem gatavs ir viņu gudrais padoms, prātu un sirdi nevienam nevar izdibināt.

Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

7 Bet Dievs ar bultu tos šaus piepeši, ka tiem gan sāpēs.

Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

8 Caur savu pašu mēli tie taps apgāzti; ikkurš, kas uz tiem skatās, bēgs.

A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

9 Un visi cilvēki bīsies un sacīs: to Dievs ir darījis, un sapratīs, ka tas ir Viņa darbs.

I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.

10 Tas taisnais priecāsies iekš Tā Kunga, un paļausies uz Viņu, un visi sirdsskaidrie teiktin teiksies.

Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.