Psalmi 63

1 Dāvida dziesma, kad viņš bija Jūda tuksnesī. Ak Dievs! Tu esi mans stiprais Dievs, Tevi es meklēju pašā rītā, pēc Tevis slāpst manai dvēselei, pēc Tevis ilgojās mana miesa sausā un izkaltušā zemē, kur ūdens nav.

Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,

2 Tā es svētā vietā pēc Tevis esmu skatījies, redzēt Tavu spēku un Tavu godību.

Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,

3 Jo Tava žēlastība ir labāka nekā dzīvība; manas lūpas Tevi slavē.

(Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,

4 Tā es Tevi gribētu teikt mūžam, un pacelt savas rokas Tavā Vārdā.

A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.

5 Tad mana dvēsele taptu paēdināta kā ar taukumiem un gardumiem, un mana mute Tevi slavētu ar priecīgām lūpām.

Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

6 Es Tevi pieminu apguldamies, un uzmozdamies es domāju uz Tevi.

Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

7 Jo Tu esi mans palīgs, un Tavu spārnu pavēnī es dziedāšu priecīgi.

Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

8 Mana dvēsele Tev pieķeras, Tava labā roka mani tura.

Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.

9 Bet tie, kas manu dvēseli meklē izpostīt, nogrims pašos zemes dziļumos.

Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.

10 Tos nodos zobena asmenim un tie būs lapsām par barību.

Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.

11 Bet ķēniņš priecāsies iekš Dieva; kas pie tā zvēr, tas lielīsies; jo melkuļu mute taps aizbāzta.

Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.