Psalmi 60

1 Dāvida sirds dziesma. Dziedātāju vadonim, iemācīt pēc: „lilija ir liecība“; Kad viņš kāvās ar Sīriešiem no Mezopotamijas un ar Sīriešiem no Cobas, un Joabs nāca atpakaļ un sakāva no Edomiešiem divpadsmit tūkstošus sāls ielejā. Dievs, Tu mūs esi atmetis, izkaisījis, Tu esi bijis dusmīgs, griezies atkal pie mums.

Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování, Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců. Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.

2 Tu zemi esi kustinājis un šķēlis, dziedini viņas plīsumus, jo viņa šaubās.

Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.

3 Tu Saviem ļaudīm grūtumu esi licis redzēt, ar reibuma vīnu Tu mūs esi dzirdinājis.

Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.

4 Tiem, kas Tevi bīstas, Tu esi devis karogu, celties patiesības labad. (Sela)

Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. (Sélah)

5 Lai Tavi mīļie taptu atsvabināti, tad palīdzi nu ar Savu labo roku un paklausi mūs!

Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.

6 Dievs runā Savā svētā vietā, par to es priecājos; es dalīšu Šehemi un mērošu Sukota ieleju.

Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.

7 Gileāds Man pieder, un Manasus Man pieder, un Efraīms ir Manas galvas stiprums, Jūda ir Mans valdības zizlis.

Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

8 Moabs ir Mans mazgājamais trauks; Savu kāju Es stiepju pār Edomu; tu, Fīlistu zeme, kliedzi par Mani!

Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.

9 Kas mani vadīs tai stiprā pilsētā? Kas mani pavadīs līdz Edomam?

Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?

10 Vai ne tu, Dievs, kas mūs biji atmetis un neizgāji, ak Dievs, ar mūsu karaspēku?

Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi?

11 Dod mums palīgu bēdu laikā, jo cilvēku pestīšana nav nekas.

Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská.

12 Ar Dievu darīsim stiprus darbus. Viņš samīdīs mūsu pretiniekus.

V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše.