Psalmi 51
1 Dāvida dziesma. Dziedātāju vadonim. Kad pravietis Nātans pie viņa nāca, kad viņš bija gājis pie Batsebas. Apžēlojies par mani, ak Dievs, pēc Savas žēlastības, izdeldē manus pārkāpumus pēc Savas lielās sirdsžēlastības!
Přednímu z kantorů, žalm Davidův, Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé. Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má.
2 Mazgā mani labi no manas noziedzības un šķīstī mani no maniem grēkiem.
Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne.
3 Jo es atzīstu savus pārkāpumus, un mani grēki ir manā priekšā vienmēr.
Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně.
4 Tev vienam es esmu grēkojis un ļaunu darījis priekš Tavām acīm, ka Tu palieci taisns Savos vārdos un šķīsts Savā tiesā.
Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých.
5 Redzi, noziedzībā esmu dzemdināts, un grēkos māte mani ieņēmusi.
Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.
6 Redzi, tev patīk sirds patiesība, tad dari man zināmu to apslēpto gudrību.
Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi.
7 Šķīstī mani no grēkiem ar īzapu, ka topu šķīsts, mazgā mani, ka topu baltāks nekā sniegs.
Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu.
8 Liec man dzirdēt prieku un līksmību, ka tie kauli līksmojās, ko Tu esi satriecis.
Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel.
9 Apslēp Savu vaigu no maniem grēkiem un deldē visu manu noziegumu.
Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé.
10 Radi iekš manis, ak Dievs, šķīstu sirdi un atjauno iekš manis pastāvīgu garu.
Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých.
11 Nemet mani nost no Sava vaiga, un neatņem no manis Savu Svēto Garu.
Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne.
12 Atdod man atkal Savas pestīšanas prieku, un uzturi mani ar labprātīgu garu.
Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne.
13 Tad es mācīšu pārkāpējiem Tavus ceļus, ka grēcinieki pie Tevis atgriežas.
I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli.
14 Izglābi mani no asins vainām, ak Dievs, tu Dievs mans Pestītājs; tad mana mēle slavēs Tavu taisnību.
Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé.
15 Kungs, atdari manas lūpas, tad mana mute izteiks Tavu slavu.
Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou.
16 Jo Tev netīk upuris, citādi es to gribētu dot, dedzināms upuris Tev nepatīk.
Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal.
17 Dieva upuris ir satriekts gars; salauztu un sagrauztu sirdi Tu, Dievs, nesmādēsi.
Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš.
18 Dari labu Ciānai pēc Savas labprātības, uztaisi Jeruzālemes mūrus.
Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské.
19 Tad Tev patiks taisnības upuri, dedzināmais un visa(kopējais) sadedzināmais upuris, tad upurēs vēršus uz Tava altāra.
A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou.
