Psalmi 50
1 Asafa dziesma. Tas stiprais Dievs, Dievs Tas Kungs, runā, un sauc zemi no rītiem līdz vakariem.
Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
2 No Ciānas, kur tas pilnīgais skaistums, Dievs parādās ar spožumu.
Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
3 Mūsu Dievs nāk un necieš klusu; rijoša uguns iet Viņa priekšā, un Viņam apkārt liela vētra.
Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
4 Viņš sauc debesīm augšā, un zemei, tiesāt Savus ļaudis.
Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
5 Sapulcinājiet Man Manus svētos, kas Manu derību derējuši ar upuriem.
Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
6 Un debesis stāsta Viņa taisnību, jo Dievs pats ir soģis. (Sela)
I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
7 Klausiet, Mani ļaudis, Es runāšu; Israēl, Es došu liecību pret tevi: Es, Dievs, esmu tavs Dievs.
Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
8 Tavu upuru pēc Es tevi nepārmācu, nedz tavu dedzināmo upuru pēc, kas vienmēr Manā priekšā.
Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
9 No tava nama Es vēršus neņemšu, nedz āžus no taviem laidariem.
Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
10 Jo visi meža zvēri Man pieder, tie lopi uz kalniem pa tūkstošiem.
Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
11 Es zinu visus putnus uz kalniem, un tie zvēri laukā ir manā priekšā.
Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
12 Ja Man gribētos ēst, tad Es tev to nesacītu, jo Man pieder pasaule un viņas pilnums.
Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
13 Vai Man ēst vērša gaļu un dzert āžu asinis?
Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
14 Upurē Dievam pateicību un maksā tam Visuaugstam savus solījumus.
Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
15 Un piesauc Mani bēdu laikā, tad Es tevi gribu izraut, un tev būs Mani godāt.
A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
16 Bet uz bezdievīgo Dievs saka: kā tu drīksti daudzināt Manus likumus un Manu derību ņemt savā mutē.
Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
17 Kad tu tomēr ienīsti pārmācību, un laidi pār galvu Manus vārdus?
Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
18 Kad tu zagli redzi, tad tu viņam skrej līdz, un tev ir dalība ar laulības pārkāpējiem.
Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
19 Ar savu muti tu dodies uz ļaunu, un tava mēle dzen viltību.
Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
20 Tu sēdi runādams pret savu brāli, tavas mātes dēlu tu apmelo.
Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
21 To tu dari, un kad Es ciešu klusu, tad tu domā, ka Es tāds pat esmu kā tu; bet Es tevi pārmācīšu un tev to turēšu priekš acīm.
To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
22 Saprotiet jel to, jūs, kas Dievu aizmirstat, lai Es nesaplosu, un izglābēja nav.
Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
23 Kas pateicību upurē, tas Mani tur godā; un tas ir tas ceļš, kā Es tam rādīšu Dieva pestīšanu.
Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
