Psalmi 38
1 Dāvida dziesma, par piemiņu. Kungs, nesodi mani Savā dusmībā, un nepārmāci mani Savā bardzībā.
Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
2 Jo Tavas bultas man ir iespiedušās, un Tava roka pār mani nolaidusies.
Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
3 Nekādas veselības nav pie manas miesas caur Tavu dusmību, nekāda miera nav manos kaulos caur maniem grēkiem.
Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
4 Jo mani noziegumi iet pāri pār manu galvu, kā grūta nasta tie man palikuši par daudz grūti.
Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
5 Manas vātis smird un tek manas ģeķības dēļ.
Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
6 Es eju salīcis un ļoti nospiests, cauru dienu es eju noskumis.
Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
7 Jo manas iekšas ir moku pilnas, nekādas veselības nav pie manas miesas.
Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
8 Es esmu pavisam sastindzis un sasists, es kaucu savas sirds vaimanās.
Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
9 Kungs, Tavā priekšā ir visa mana kārošana, un mana nopūšanās Tev nav apslēpta.
Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
10 Mana sirds trīc, mans spēks mani atstājis, arī pat manu acu gaismiņas man vairs nav.
Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
11 Mani mīļie un mani draugi stāv tālu nost no manas mocības, un mani tuvākie stāv no tālienes.
Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
12 Un kas manu dvēseli meklē, liek man valgus, un kas manu nelaimi meklē, runā postu un izdomā viltību cauru dienu.
Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
13 Bet es esmu kā kurls, kas nedzird, un kā mēms, kas neatver savu muti.
Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
14 Un es esmu kā vīrs, kas nedzird, un kam mutē vārdu pretim nav.
Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
15 Jo es gaidu, Kungs, uz Tevi, Tu paklausīsi, Kungs, mans Dievs.
Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
16 Jo es sacīju: lai tie par mani nepriecājās; kad mana kāja šaubās, tad tie lai nelielās pret mani.
Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
17 Jo es esmu pie pašas krišanas un manas sāpes ir vienmēr manā priekšā.
Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
18 Jo savu noziegumu es izsūdzu, un man ir bail manu grēku dēļ.
A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
19 Bet mani ienaidnieki dzīvo un ir vareni, un kas mani par nepatiesu ienīst, tie vairojās.
Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
20 Un kas ļaunu par labu maksā, tie stāv man pretim, tāpēc ka es uz labu dzenos.
A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
21 Neatstājies no manis, Kungs, mans Dievs! neesi tālu no manis nost,
Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
22 Steidzies man palīgā, Kungs, mana pestīšana!
Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
