Psalmi 119
1 Svētīgi tie, kas nenoziedzīgi savos ceļos, kas staigā Tā Kunga bauslībā.
Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
2 Svētīgi tie, kas Viņa liecības tur, kas no visas sirds Viņu meklē,
Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
3 Netaisnību nedara, bet staigā pa Viņa ceļiem.
Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
4 Tu esi pavēlējis, Tavus baušļus cieti sargāt.
Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
5 Kaut mani ceļi uz to vien dzītos, Tavus likumus sargāt.
Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
6 Kad es raudzīšos uz visiem Taviem baušļiem, tad netapšu kaunā.
Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
7 Es Tev pateikšos ar skaidru sirdi, kad būšu mācījies Tavas taisnības tiesas.
Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
8 Es turēšu Tavus likumus; neatstāj mani pavisam.
Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
9 Kā jauneklis savu ceļu turēs šķīstu? Kad viņš turas pēc Taviem vārdiem.
Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
10 Es Tevi meklēju no visas sirds; neliec man nomaldīties no Taviem baušļiem.
Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
11 Es paturu Tavus vārdus savā sirdī, ka negrēkoju pret Tevi.
V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
12 Slavēts esi Tu, Kungs; māci man Tavus likumus.
Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
13 Ar savām lūpām es izteikšu visas Tavas mutes tiesas.
Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
14 Es priecājos par Tavas liecības ceļu kā vien par kādu mantu.
Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
15 Es pārdomāju Tavas pavēles un ņemu vērā Tavus ceļus.
O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
16 Es priecājos par Taviem likumiem; Tavu vārdu es neaizmirstu.
V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
17 Dari labu Savam kalpam, ka es dzīvoju un pasargu Tavu vārdu.
Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
18 Atdari manas acis, ka es uzlūkoju Tavas bauslības brīnumus.
Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
19 Es esmu svešinieks virs zemes; neapslēp priekš manis Tavus baušļus.
Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
20 Mana dvēsele ir satriekta caur ilgošanos pēc Tavām tiesām vienmēr.
Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
21 Tu rāji pārgalvjus, tos nolādētos, kas no Taviem baušļiem nomaldās.
Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
22 Novērs no manis kaunu un negodu, jo es turu Tavas liecības.
Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
23 Kaut arī lieli kungi sēž un runā pret mani, bet Tavs kalps apdomā Tavus likumus.
Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
24 Tavas liecības ir mans prieks un padoms.
Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
25 Mana dvēsele līp pie pīšļiem; dari man dzīvu pēc Tava Vārda.
Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
26 Es izteicu savus ceļus, un Tu mani paklausi; māci man Tavus likumus.
Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
27 Liec man saprast Tavu likumu ceļus, ka es varu pārdomāt Tavus brīnumus.
Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
28 Mana dvēsele raud noskumusi; stiprini mani ar Tavu Vārdu.
Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
29 Novērs no manis viltības ceļu un dāvini man Tavu bauslību.
Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
30 Patiesības ceļu es esmu izredzējies, Tavas tiesas esmu licis savā priekšā.
Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
31 Es turos pie Tavām liecībām, ak Kungs, nepamet mani kaunā.
Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
32 Kad Tu manu sirdi atvieglini, tad es teku Tavas bauslības ceļu.
Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
33 Māci man, Kungs, Tavu likumu ceļus, ka es tos pasargu līdz galam.
He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
34 Dod man saprašanu, ka es Tavu bauslību sargu un to turu no visas sirds.
Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
35 Vadi mani uz Tavas bauslības ceļu, jo pie tā man ir labs prāts.
Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
36 Loki manu sirdi pie Tavām liecībām, un ne pie mantu kārības.
Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
37 Nogriez manas acis, ka tās neskatās uz nelietību, dari mani dzīvu uz Tava ceļa.
Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
38 Apstiprini Savam kalpam Tavu vārdu, tiem par labu, kas Tevi bīstas.
Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
39 Novērs manu kaunu, par ko es bīstos, jo Tavas tiesas ir labas.
Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
40 Redzi, es mīlu Tavas pavēles; dari mani dzīvu pēc Tavas taisnības.
Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
41 Kungs, lai man nāk Tava žēlastība, Tava pestīšana pēc Tava vārda,
Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
42 Ka varu atbildēt savam mēdītājam, jo es paļaujos uz Tavu vārdu.
Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
43 Un neatrauj pavisam no manas mutes patiesības vārdu, jo es ceru uz Tavām tiesām.
A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
44 Es turēšu Tavu bauslību vienmēr, mūžīgi mūžam.
I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
45 Un es staigāšu bez bēdām, jo es meklēju Tavas pavēles.
A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
46 Par Tavām liecībām es runāšu ķēniņu priekšā un nepalikšu kaunā.
Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
47 Es priecājos par Taviem baušļiem, ko es mīlēju.
Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
48 Un es paceļu savas rokas pie Taviem baušļiem, ko es mīlēju, un pārdomāju Tavus likumus.
Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
49 Piemini Savam kalpam to vārdu, uz ko Tu man lieci cerēt.
Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
50 Šī ir mana iepriecināšana manās bēdās, jo Tava apsolīšana mani dara dzīvu.
Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
51 Pārgalvji mani apsmej pārlieku, bet es neatkāpjos no Tavas bauslības.
Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
52 Kungs, kad es pieminu Tavas tiesas no senlaikiem, tad topu iepriecināts.
Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
53 Lielas dusmas mani pārņēmušas to bezdievīgo dēļ, kas Tavu bauslību atstāj.
Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
54 Tava bauslība ir mana dziesma manas svešniecības namā.
Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
55 Kungs, naktī es pieminu Tavu vārdu un turu Tavu bausli.
Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
56 Tā ir mana manta, ka es turu Tavas pavēles.
Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
57 Tu, Kungs, esi mana daļa; es esmu solījis, turēt Tavus Vārdus.
Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
58 Es Tevi pielūdzu no visas sirds; esi man žēlīgs pēc Tavas apsolīšanas.
Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
59 Es apdomāju savus ceļus un griežu savas kājas pie Tavām liecībām.
Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
60 Es steidzos un nekavējos, Tavus baušļus turēt.
Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
61 Bezdievīgie man apmetuši valgus, taču es neaizmirstu Tavu bauslību.
Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
62 Nakts vidū es ceļos, Tev pateikties par Tavas taisnības tiesām.
O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
63 Es piebiedrojos visiem, kas Tevi bīstas, un visiem, kas tur Tavas pavēles.
Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
64 Kungs, zeme ir pilna Tavas žēlastības; māci man Tavus likumus.
Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
65 Tu dari labu Savam kalpam, ak Kungs, pēc Sava vārda.
Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
66 Māci man labu saprašanu un atzīšanu, jo es ticu Taviem baušļiem.
Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
67 Pirms tapu pazemots, es alojos; bet nu es turu Tavu Vārdu.
Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
68 Tu esi labs un dari labu, māci man Tavus likumus.
Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
69 Pārgalvji izperē melus pret mani, bet es turu Tavas pavēles no visas sirds.
Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
70 Viņu sirds ir bieza kā tauki, bet es priecājos par Tavu bauslību.
Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
71 Labi man, ka esmu apbēdināts, lai mācos Tavus likumus.
K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
72 Tavas mutes bauslība man ir labāka nekā tūkstoši zelta un sudraba.
Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
73 Tavas rokas mani radījušas un taisījušas; dari mani gudru, ka es mācos Tavus baušļus.
Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
74 Kas Tevi bīstas, mani uzlūko un priecājās; jo es gaidu uz Taviem vārdiem.
Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
75 Es zinu, Kungs, ka Tavas tiesas ir taisnas, un Tu mani esi pazemojis pēc Tavas uzticības.
Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
76 Lai jel Tava žēlastība man ir par iepriecināšanu, tā kā Tu Savam kalpam esi solījis.
Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
77 Lai Tava žēlastība man notiek, ka es dzīvoju, jo Tava bauslība ir mans prieks.
Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
78 Lai top kaunā pārgalvji, kas mani ar meliem nospieduši; bet es pārdomāju Tavas pavēles.
Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
79 Lai pie manis griežas, kas Tevi bīstas, un kas pazīst Tavas liecības.
Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
80 Lai mana sirds ir skaidra pie Taviem likumiem, ka netopu kaunā.
Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
81 Manai dvēselei slāpst pēc Tavas pestīšanas; es ceru uz Taviem vārdiem.
Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
82 Manas acis ilgojās pēc Tavām apsolīšanām, ka es saku: kad Tu mani iepriecināsi?
Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
83 Jo es esmu kā ādas trauks dūmos; taču es neaizmirstu Tavus likumus.
Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
84 Cik tad Tavam kalpam dienu? Kad Tu turēsi sodu pār maniem vajātājiem?
Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
85 Pārgalvji man rok bedres, tie, kas neturas pēc Tavas bauslības.
Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
86 Visi Tavi baušļi ir patiesība; tie mani vajā ar meliem, - palīdzi man!
Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
87 Tie mani gandrīz iznīcinājuši virs zemes, bet es neesmu atstājis Tavas pavēles.
Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
88 Atspirdzini mani pēc Tavas žēlastības, tad es sargāšu Tavas mutes liecību.
Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
89 Kungs, Tavs vārds pastāv mūžīgi debesīs.
Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
90 Tava patiesība stāv līdz radu radiem. Tu zemi esi stiprinājis, ka tā stāv.
Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
91 Pēc Taviem likumiem tie vēl šodien stāv, jo viss Tev kalpo.
Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
92 Ja Tava bauslība nebūtu bijusi mans prieks, tad es jau sen būtu bojā gājis savās bēdās.
Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
93 Tavas pavēles es neaizmirsīšu ne mūžam, jo caur tām Tu mani esi atspirdzinājis.
Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
94 Tavs es esmu, atpestī mani; jo es meklēju Tavas pavēles.
Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
95 Bezdievīgie glūn uz mani, mani samaitāt, bet es lieku vērā Tavas liecības.
Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
96 Es esmu redzējis, ka ikvienam stiprumam ir gals, bet Tavs bauslis pastāv bez gala.
Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
97 Cik ļoti es mīlēju Tavu bauslību! To es pārdomāju ikdienas.
Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
98 Ar Saviem baušļiem Tu dari mani gudrāku pār maniem ienaidniekiem, jo tie (baušļi) ir mūžam pie manis.
Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
99 Es esmu vairāk izmācīts nekā visi mani mācītāji, jo es pārdomāju Tavas liecības.
Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
100 Es esmu prātīgāks nekā tie vecie, jo es turu Tavas pavēles.
I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
101 Es atrauju savu kāju no visiem blēžu ceļiem, ka es sargāju Tavu vārdu.
Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
102 Es neatkāpjos no Tavām tiesām, jo Tu mani māci.
Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
103 Cik saldi ir Tavi vārdi manai mutei, saldāki par medu manām lūpām!
Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
104 Caur Tavām pavēlēm es topu prātīgs, tādēļ es ienīstu visus viltus ceļus.
Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
105 Tavs vārds ir manas kājas spīdeklis un gaišums uz maniem ceļiem.
Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
106 Es esmu zvērējis un to turēšu stipri, ka es sargāšu Tavas taisnības tiesas.
Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
107 Es esmu ļoti apbēdināts, Kungs, atspirdzini mani pēc Tava vārda.
Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
108 Ak Kungs, lai Tev jel patīk manas mutes upuri, un māci man Tavas tiesas.
Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
109 Mana dvēsele stāv vienmēr manā rokā, taču es neaizmirstu Tavu bauslību.
Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
110 Bezdievīgie man liek valgus, taču es nealojos no Tavām pavēlēm.
Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
111 Tavas liecības es turu par savu mantu mūžīgi, jo tās ir manas sirds līksmība.
Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
112 Es griežu savu sirdi, darīt Tavus likumus mūžīgi līdz pat galam.
Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
113 Es ienīstu tos divprātīgos un mīlēju Tavu bauslību.
Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
114 Tu esi mans patvērums un manas priekšturamās bruņas; uz Tavu vārdu es gaidu.
Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
115 Atstājaties no manis, jūs ļauna darītāji, ka es varu turēt sava Dieva baušļus.
Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
116 Uzturi mani pēc Tava Vārda, ka es dzīvoju, un lai es kaunā netopu savā cerībā.
Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
117 Stiprini mani, ka topu vesels, tad es skatīšos uz Taviem likumiem vienmēr.
Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
118 Tu atmeti visus, kas no Taviem likumiem nomaldās; jo meli ir viņu viltus būšana.
Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
119 Tu atmeti visus bezdievīgos virs zemes kā sārņus, tādēļ es mīļoju Tavas liecības.
Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
120 Es tā bīstos no Tevis, ka šaušalas pāriet pār manām miesām, un man ir bail no Tavām sodībām.
Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
121 Es daru tiesu un taisnību; nenodod mani maniem varas darītājiem.
Ajin Èiním soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
122 Aizstāvi Tu Savu kalpu uz labu, ka pārgalvji mani nepārvar.
Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123 Manas acis ilgojās pēc Tavas pestīšanas un pēc Tava taisnā vārda.
Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124 Dari pēc Savas žēlastības Savam kalpam un māci man Tavus likumus.
Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125 Es esmu Tavs kalps; dari man gudru, ka es atzīstu Tavas liecības.
Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126 Laiks ir, ka Tas Kungs Savu darbu dara; tie lauzuši Tavu bauslību.
Èasť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
127 Tādēļ es mīļoju Tavu bauslību vairāk nekā zeltu un šķīstu zeltu.
Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
128 Tādēļ es turu visas pavēles par it taisnām; ikkatru viltus ceļu es ienīstu.
A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
129 Tavas liecības ir brīnišķas, tādēļ mana dvēsele tās tur.
Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
130 Kad Tavi Vārdi atveras, tad tie apgaismo un dara vientiesīgos gudrus.
Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
131 Savu muti es atdaru ilgodamies, jo Tavu baušļu man gribās.
Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
132 Griezies pie manis un esi man žēlīgs, kā Tu mēdzi darīt tiem, kas Tavu vārdu mīl.
Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
133 Stiprini manus soļus iekš Taviem vārdiem, un lai ļaunums nevalda pār mani.
Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
134 Atpestī mani no cilvēku spaidiem, tad es turēšu Tavas pavēles.
Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
135 Apgaismo Savu vaigu pār Savu kalpu un māci man Tavus likumus.
Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
136 Manas acis izraud asaru upes, tāpēc ka netur Tavu bauslību.
Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
137 Kungs, Tu esi taisns un Tavas tiesas ir taisnas.
Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
138 Taisnībā Tu esi piekodinājis un lielā patiesībā Savas liecības.
Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
139 Mans karstums mani gandrīz nomācis, tāpēc ka mani pretinieki aizmirst Tavus vārdus.
Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
140 Tavi Vārdi ir ļoti šķīsti, un Tavs kalps tos mīļo.
Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
141 Es esmu mazs un nievāts, bet Tavas pavēles es neaizmirstu.
Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
142 Tava taisnība ir taisnība mūžīgi, un Tava bauslība ir patiesība.
Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
143 Bēdas un bailes man uzgājušas, bet Tavi baušļi ir mans prieks.
Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
144 Tavu liecību taisnība ir mūžīga; liec man to saprast, tad es dzīvošu.
Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
145 Es saucu no visas sirds, paklausi mani, Kungs, tad es turēšu Tavus likumus.
Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
146 Es Tevi piesaucu, palīdzi man, ka turu Tavas liecības.
K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
147 Es nāku ar mazu gaismiņu un kliedzu; uz Tavu Vārdu es ceru.
Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
148 Agri manas acis mostas, pārdomāt Tavus Vārdus.
Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
149 Klausi manu balsi pēc Tavas žēlastības; Kungs, atspirdzini mani pēc Tavām tiesām.
Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
150 Kas dzenās pēc blēdības, tie laužās uz mani, tie atkāpjas tālu no Tavas bauslības.
Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
151 Kungs, Tu esi tuvu, un visi Tavi baušļi ir patiesība.
Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
152 No iesākuma es zinu, ka Tu Savas liecības esi stiprinājis uz mūžību.
Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
153 Uzlūko manās bēdās un izglāb mani, jo Tavu bauslību es neaizmirstu.
Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
154 Iztiesā Tu manu tiesu un atpestī mani, atspirdzini mani pēc Taviem Vārdiem.
Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
155 Pestīšana paliek tālu no bezdievīgiem, jo tie nemeklē Tavus likumus.
Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
156 Kungs, liela ir Tava apžēlošanās; atspirdzini mani pēc Tavām tiesām.
Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
157 Daudz ir manu vajātāju un pretinieku; bet es neatkāpjos no Tavām liecībām.
Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
158 Es redzu pārkāpējus, un man sāp, ka tie netur Tavus Vārdus.
Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
159 Uzlūko, ka es Tavas pavēles mīļoju; ak Kungs, atspirdzini mani pēc Tavas žēlastības.
Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
160 Tavs vārds visnotaļ ir patiesība, un visas Tavas taisnās tiesas paliek mūžīgi.
Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
161 Lieli kungi mani vajā bez vainas, bet mana sirds bīstas no Taviem Vārdiem.
Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
162 Es priecājos par Tavu Vārdu, kā kas dabūjis lielu laupījumu.
Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
163 Es ienīstu melus un turu tos par negantību; Tavu bauslību es mīļoju.
Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
164 Es Tevi teicu septiņkārt dienā par Tavām taisnām tiesām.
Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
165 Kas Tavu bauslību mīļo, tiem ir liels miers un tie nekur nepiedurās.
Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
166 Ak Kungs, es gaidu uz Tavu pestīšanu un daru pēc Taviem baušļiem.
Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
167 Mana dvēsele tur Tavas liecības, un es tās ļoti mīļoju,
Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
168 Es pasargu Tavas pavēles un Tavas liecības, jo visi mani ceļi ir Tavā priekšā.
Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
169 Ak Kungs, lai mana saukšana nāk priekš Tava vaiga! Dari mani gudru pēc Tava Vārda!
Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
170 Lai mana sirds lūgšana nāk priekš Tava vaiga! Izglāb mani pēc Tava Vārda!
Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
171 Manas lūpas teiktin teiks Tavu slavu, kad tu man māci Tavus likumus.
I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
172 Mana mēle dziedās no Taviem vārdiem, jo visi Tavi baušļi ir taisnība.
Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
173 Lai Tava roka man nāk palīgā, jo Tavas pavēles es esmu izredzējies.
Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
174 Kungs, man gribās Tavas pestīšanas, un Tava bauslība ir mans prieks.
Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
175 Lai dzīvo mana dvēsele, ka tā Tevi var teikt, un lai Tavas tiesas man palīdz.
Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
176 Es maldos kā pazudusi avs, - meklē Savu kalpu, jo es neaizmirstu Tavas pavēles.
Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
