Psalmi 109
1 Dāvida dziesma, dziedātāju vadonim. Ak Dievs, ko es slavēju, nestāv klusu!
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2 Jo bezdievīgu muti un viltīgu muti tie pret mani ir atvēruši, tie runā uz mani ar melu mēli.
Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
3 Ar naidīgiem vārdiem tie metās ap mani un karo pret mani bez vainas.
A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4 Par to, ka es tos mīlēju, tie turas man pretī; bet es lūdzu Dievu.
Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
5 Tie man maksā ļaunu par labu un ienaidību par mīlestību.
Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6 Cel pār to vienu bezdievi, un viens pretinieks lai viņam stāv pa labo roku.
Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
7 Kad viņš top tiesāts, tad lai top pazudināts, un viņa Dieva lūgšana lai viņam top par grēku.
Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
8 Lai viņa dienas iet mazumā, un viņa amatu cits lai dabū.
Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
9 Viņa bērni lai paliek par bāriņiem un viņa sieva par atraitni.
Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10 Lai viņa bērni skraida apkārt un ubago un maizes meklē tālu no savām izpostītām māju vietām.
Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11 Lai tas parādu dzinējs izplēš visu, kas tam pieder, un sveši lai aplaupa viņa peļņu.
Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12 Lai tam nav, kas parāda žēlastību, un lai nav, kas žēlo viņa bāriņus.
Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13 Lai viņa pēcnākamie top izdeldēti; viņu vārds lai izzūd otrā augumā.
Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
14 Viņa tēvu noziegums lai top pieminēts Tā Kunga priekšā, un viņa mātes grēki lai neizzūd.
Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
15 Lai tie vienmēr paliek Tā Kunga priekšā, un viņa piemiņa lai no zemes top izdeldēta.
Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
16 Tādēļ ka viņš nebūt nepieminēja žēlastību darīt, bet vajāja bēdīgo un nabagu un to, kam bija noskumusi sirds, ka viņš to nokautu.
Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17 Tāpēc ka viņš lāstu gribēja, tas viņam nāks; un svētības viņam negribējās, tad tā arī paliks tālu no viņa.
Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18 Un viņš aptērpās ar lāstu, tā kā ar drēbēm, un tas nāca viņa iekšās kā ūdens un kā eļļa viņa kaulos.
A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19 Tad lai tas viņam ir kā apģērbs, ar ko tas apsedzās, un josta, ar ko tas allaž apjožas.
Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
20 Šī alga lai notiek no Tā Kunga maniem pretiniekiem un tiem, kas ļaunu runā pret manu dvēseli.
Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
21 Bet Tu, ak Kungs, dari ar mani Sava vārda pēc, jo Tava žēlastība ir laba; izglāb mani.
Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22 Jo es esmu bēdīgs un nabags, un mana sirds iekš manis ir ievainota.
Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
23 Es aizeju kā ēna pavakarē, un topu vajāts kā sisenis.
Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24 Mani ceļi šļūk no gavēšanas, un mana miesa izdilusi, ka treknuma vairs nav.
Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25 Un es tiem esmu par apsmieklu; kad tie mani redz, tad tie krata galvu.
Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
26 Palīdz man, Kungs, mans Dievs, atpestī mani pēc Savas žēlastības!
Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27 Tad tie atzīs, ka tā Tava roka, ka Tu, Kungs, to darījis.
Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
28 Kad tie lād, tad Tu svētī; kad tie ceļas, tad lai top kaunā; bet Tavs kalps lai priecājās.
Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29 Mani pretinieki lai ar kaunu top apģērbti un ar savu negodu apsegti kā ar svārkiem.
Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
30 Es Tam Kungam no sirds pateikšu ar savu muti un Tam dziedāšu lielā draudzē.
Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
31 Jo tam bēdīgam Viņš stāv pa labo roku, to atpestīdams no tiem, kas viņa dvēseli notiesā.
Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
