< Psalmi 104 >
1 Teici To Kungu, mana dvēsele! Kungs, mans Dievs, Tu esi ļoti liels, ar augstību un godību aptērpies.
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 Tu ģērbies gaišumā kā apģērbā; tu izklāj debesis kā telti.
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 Tu ūdeņus augstībā sev lieci par grīdu, tu dari padebešus par saviem ratiem, tu staigā uz vēja spārniem.
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Tu dari vējus par Saviem eņģeļiem un uguns liesmas par Saviem sulaiņiem.
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Zemi Tu esi dibinājis uz viņas pamatiem, ka tā nešaubās ne mūžam.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Ar jūras dziļumiem Tu to apsedzis kā ar apģērbu, ūdeņi stāvēja pār kalniem.
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 No Taviem draudiem tie bēga, no Tava pērkona tie steidzās projām;
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 Kalni cēlās un lejas nogrima tai vietā, ko Tu tām biji licis.
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Tu esi licis robežas, tās tie (ūdeņi) nepārkāps un zemi vairs neapklās.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 Tu izvadi avotus pa ielejām, ka tie tek starp kalniem.
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 Tie dzirdina visus lauka zvērus, tur atdzeras meža ēzeļi.
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 Pie tiem mīt debesputni, zaros tie dzied.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Tu slapini kalnus no augšienes; ar augļiem, ko Tu radi, zeme top piepildīta.
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 Tu liec zālei augt priekš lopiem un sējai cilvēkam par labu, lai nāk maize no zemes
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 Un vīns, kas iepriecina cilvēka sirdi, ka viņa vaigs top skaistāks nekā no eļļas, un ka maize spēcina cilvēka sirdi.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 Tā Kunga koki top papilnam slacināti, ciedra koki uz Lībanus, ko Viņš ir dēstījis.
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 Tur putni dara ligzdas un stārķi dzīvo uz priedēm.
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 Augstie kalni ir priekš mežu kazām, klintis kalna āpšiem par patvērumu.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 Tu esi darījis mēnesi laikmetiem, saule zin savu noiešanu.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Tu dari tumsu, ka nakts metās; tad kustās visi meža zvēri.
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 Jaunie lauvas rūc pēc laupījuma, meklēdami savu barību no Dieva.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 Un kad saule lec, tad tie atkal aizbēg un apguļas savās alās.
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Tad cilvēks iziet pie sava darba, pie sava lauka darba līdz vakaram.
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 Cik lieli ir Tavi darbi, ak Kungs! Tos visus Tu esi darījis ar gudrību, - zeme ir Tava padoma pilna.
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 Redzi, jūra, liela un plata uz abējām pusēm! Tur mudžēt mudž neskaitāmā pulkā visādi zvēri, lieli, mazi.
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 Tur iet lielas laivas un Levijatans, ko Tu esi radījis, tur dzīvoties.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 Tie visi uz Tevi gaida, ka Tu tiem barību dodi savā laikā.
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 Kad Tu tiem dod, tad tie salasa; kad Tu Savu roku atveri, tad tie ar labumu top pieēdināti.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Tu apslēpi Savu vaigu, tad tie iztrūkstas; Tu atņem viņiem dvašu, tad tie mirst un paliek atkal par pīšļiem.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Tu sūti Savu Garu, tad tie top radīti, un Tu atjauno zemes ģīmi.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 Tā Kunga godība paliek mūžīgi; Tas Kungs priecājās par Saviem darbiem.
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 Viņš uzlūko zemi, tad tā dreb; Viņš aizskar kalnus, tad tie kūp.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 Es dziedāšu Tam Kungam, kamēr es dzīvoju; es slavēšu savu Dievu ar dziesmām, kamēr šeit esmu.
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Manas domas Viņam lai patīk; es priecāšos iekš Tā Kunga.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Grēcinieki no zemes lai izzūd un bezdievīgo lai vairs nav. Teici To Kungu, mana dvēsele, Alleluja.
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.