Psalmi 102
1 Bēdu cilvēka lūgšana, kad tas ir noskumis un savas žēlabas izgāž Tā Kunga priekšā. Ak Kungs, klausi manu lūgšanu, un mana saukšana lai nāk pie Tevis.
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Neapslēp Savu vaigu priekš manis, atgriez Savu ausi pie manis bēdu laikā; tai dienā, kad es saucu, paklausi mani drīz.
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 Jo manas dienas ir iznīkušas kā dūmi, un mani kauli ir izdeguši kā pagale.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 Mana sirds ir sasista un izkaltusi kā zāle, tā ka es aizmirstu pat savu maizi ēst.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 Mani kauli līp pie manas miesas no kaukšanas un nopūšanās.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 Es esmu tā kā dumpis tuksnesī, es esmu kā apogs (pūce) izpostītās vietās.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 Es esmu nomodā un tāpat kā vientulis putns uz jumta.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 Mani ienaidnieki mani nievā cauru dienu; kas pret mani trako, tie mani dara par lāsta vārdu.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 Jo es ēdu pelnus kā maizi un sajaucu savu dzērienu ar asarām,
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 Tavas bardzības un dusmības pēc, jo Tu mani esi pacēlis un atkal nogāzis.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 Manas dienas ir kā ēna pavakarē, un es kalstu kā zāle.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 Bet Tu, Kungs, paliec mūžīgi un Tava piemiņa līdz radu radiem.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Kaut Tu celtos un apžēlotos par Ciānu, jo jau ir laiks par viņu apžēloties, jo tas nospriestais laiks ir atnācis.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 Jo Tavi kalpi mīļo viņas akmeņus un žēlojās, ka tā guļ pīšļos.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 Tad pagāni bīsies Tā Kunga Vārdu, un visi ķēniņi virs zemes Tavu godību,
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 Kad Tas Kungs Ciānu uztaisīs un parādīsies Savā godībā.
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 Viņš griežas pie bēdu ļaužu lūgšanas un nenicina pielūgšanu.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 Lai tas top uzrakstīts pēcnākamiem, un tie ļaudis, kas vēl taps radīti, slavēs To Kungu.
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 Jo Viņš skatās no Sava svēta augstuma, Tas Kungs lūko no debesīm uz zemi,
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 Ka Viņš dzird cietumnieku nopūšanos un atsvabina nāves bērnus;
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 Ka Tā Kunga vārds top sludināts Ciānā un Viņa slava Jeruzālemē,
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 Kad tautas sapulcējās kopā un valstis, Tam Kungam kalpot.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 Bet Viņš ir pazemojis ceļā manu spēku un paīsinājis manas dienas.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 Es saku: mans Dievs, neņem mani nost pusmūžā. Tavi gadi paliek līdz radu radiem.
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 Senlaikus Tu esi nodibinājis zemi, un debesis ir Tavu roku darbs.
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 Tās zudīs, bet Tu pastāvēsi; tās sadils visas, kā drēbes; Tu tās pārvērtīsi kā drānas, un tās pārvērtīsies;
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 Bet Tu palieci tas pats, un Tavi gadi nebeigsies.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 Tavu kalpu bērni paliks, un viņu dzimums būs pastāvīgs Tavā priekšā.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
