Salamana Pamācības 8
1 Vai gudrība nesauc, un atzīšana nepaceļ savu balsi?
Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
2 Kalnu virsgalā tā stāv, ceļmalā uz ceļu jūtīm;
Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
3 Pie vārtiem pilsētas priekšā, kur pa vārtiem ieiet, viņa skaņi sauc:
U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
4 „Uz jums, vīri, es saucu, un mana balss iet pie cilvēku bērniem.
Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
5 Ņemiet vērā, nejēgas, gudrību, un, ģeķi, paliekat prātīgi!
Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
6 Klausāties, jo es runāšu augstas lietas un atdarīšu savu muti ar skaidriem vārdiem.
Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
7 Jo mana mute runās patiesību, un bezdievība manām lūpām ir negantība.
Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
8 Visi manas mutes vārdi stāv taisnībā, iekš tiem nav netiklības, nedz viltības.
Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
9 Tie ir visnotaļ taisni tam, kas tos saprot un skaidri tiem, kas atzīšanu atraduši.
Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
10 Pieņemiet manu mācību labāki nekā sudrabu, un atzīšanu vairāk nekā tīru zeltu;
Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
11 Jo gudrība ir labāka pār pērlēm, un viss, ko tu kārotu, tai netiek līdz.
Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
12 Es, tā gudrība, mītu pie samaņas un atrodu vērtīgu padomu.
Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
13 Tā Kunga bijāšana ir: ienīdēt ļaunu, lepnību, augstprātību un ļaunu ceļu, un es ienīstu netiklu muti.
Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
14 Pie manis ir padoms un palīgs; es esmu atzīšana, man ir spēks.
Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
15 Caur mani valda ķēniņi, un dod taisnus likumus valdītāji;
Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
16 Caur mani valda varenie un lielkungi, visi zemes soģi.
Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
17 Es mīlēju tos, kas mani mīl, un kas mani tikuši(centīgi) meklē, tie mani atrod.
Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
18 Bagātība un gods ir pie manis, paliekama manta un taisnība.
Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
19 Mani augļi ir labāki nekā zelts un tīrs zelts, un mans ienākums nekā šķīsts sudrabs.
Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
20 Es vadu uz taisnības ceļa, taisnas tiesas pēdās,
Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
21 Ka tiem, kas mani mīl, dodu iemantot pilnību un pildu viņu mantu.
Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
22 Tas Kungs mani nolika par sava ceļa iesākumu, par savu radījumu pirmaju no mūžības.
Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
23 No mūžības es esmu iecelta, no iesākuma, no pasaules gala.
Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
24 Kad dziļumi vēl nebija, tad es piedzimu, kad avoti vēl nebija, no ūdeņiem grūti.
Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
25 Pirms kalnu pamati tapa nolikti, priekš pakalniem, tad es piedzimu.
Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
26 Viņš vēl nebija radījis zemi nedz klajumus, nedz sācis pasaules pīšļus;
Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
27 Kad viņš debesis sataisīja, tad es tur biju; kad viņš izplatīja debess velvi pār dziļumiem,
Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
28 Kad viņš padebešus augšām nostiprināja, kad dziļumu avoti krākdami krāca,
Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
29 Kad viņš jūrai lika robežas, ka ūdeņi neplūstu pār viņas malām, kad viņš nostiprināja zemes pamatus:
Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
30 Tad es biju pie viņa tā izdarītāja un biju viņa prieks dienu dienas un līksmojos viņa priekšā vienmēr:
Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
31 Es līksmojos viņa pasaules virsū un mans prieks ir pie cilvēku bērniem.
Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
32 Tad klausiet nu mani, mani bērni; jo svētīgs, kas manus ceļus sargā.
A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
33 Klausiet pamācīšanai un topiet gudri, un neatmetat viņu.
Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
34 Svētīgs tas cilvēks, kas mani klausa, kas kavējās pie manām durvīm dienu no dienas, sargāt manu durvju stenderus;
Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
35 Jo kas mani atrod, tas atrod dzīvību un dabūs žēlastību no Tā Kunga.
Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
36 Bet kas pret mani grēko, tas dara varu savai dvēselei; kas mani ienīst, tie visi līdz mīļo nāvi.“
Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
