Salamana Pamācības 6
1 Mans bērns, ja tu priekš sava tuvākā galvojis un roku devis priekš cita,
Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
2 Tad tu esi sasaistīts ar savas mutes valodu un savaldzināts ar savas mutes vārdiem.
Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
3 Tad dari jel tā mans bērns, un izglābies, ja tu savam tuvākam rokā esi nācis; ej, meties zemē priekš viņa un spied savu tuvāko;
Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
4 Nedod savām acīm miega, nedod savām acīm dusas;
Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
5 Izglābies kā stirna no viņa rokas un kā putns no mednieka rokas!
Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
6 Ej pie skudras, sliņķi, skaties viņas ceļus un topi gudrs!
Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
7 Lai tai nav valdnieka, ne virsnieka, ne kunga,
Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
8 Tā tomēr savu maizi sagādā vasarā, savu barību sakrāj pļaujamā laikā.
Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
9 Cik ilgi tu gulēsi, sliņķi? Kad tu celsies no sava miega?
Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
10 Guli maķenīt, snaudi maķenīt, saliec maķenīt rokas miegā;
Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
11 Tad tava nabadzība tev pienāks nākdama, un tavs trūkums, kā apbruņots vīrs.
V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
12 Nelieša cilvēks ir tāds negants vīrs, kas staigā ar netiklu muti,
Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
13 Met ar acīm, piegrūž ar kājām, zīmē ar pirkstiem.
Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
14 Netiklība ir viņa sirdī, viņš domā vienmēr uz ļaunu, saceļ ķildas.
Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
15 Tādēļ viņam nelaime nāks piepeši, viņš ātri taps satriekts un dziedināšanas nebūs.
A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
16 Šās sešas lietas Tas Kungs ienīst, un tā septītā viņam ir negantība:
Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
17 Lepnas acis, melu mēle un rokas, kas nenoziedzīgas asinis izlej,
Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
18 Sirds, kas negantus nodomus perē; kājas, kas mudīgas uz ļaunu skriet;
Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
19 Viltīgs liecinieks, kas droši melus runā, un kas ķildu ceļ starp brāļiem. -
Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
20 Mans bērns, glabā sava tēva pamācīšanu un nepamet savas mātes mācību.
Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
21 Sasien to allažiņ uz savas sirds un sien to ap savu kaklu.
Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
22 Kad tu staigā, tad tā tevi pavadīs; kad tu apgulies, tad tā tevi apsargās, un kad tu uzmodies, tad tā ar tevi runās;
Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
23 Jo pamācīšana ir spīdeklis, un mācība gaišums, un kad pārmāca un rāj, tas ir dzīvības ceļš;
(Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
24 Ka tās tev izsargā no negodīgas sievas, no svešas sievietes mīkstās mēles.
Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
25 Nekāro savā sirdī pēc viņas skaistuma, un lai viņa tevi nesagūsta ar savām acīm;
Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
26 Jo caur mauku tiek līdz maizes drupekļiem, un vīra sieva tev notvers pat dārgo dzīvību.
Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
27 Vai arī uguni var klēpī ņemt, un drēbes nesadegtu?
Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
28 Vai uz kvēlošām oglēm var iet un nesadedzinātu kājas?
Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
29 Tāpat, kas ieiet pie otra sievas; nesodīts nepaliks, kas to aizskar.
Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
30 Zaglim nepiedod vis, ka zog izsalcis, vēderu pildīt.
Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
31 Bet pieķerts tas septiņkārt atlīdzinās, visu sava nama padomu tas atdos.
Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
32 Kas ar sievu laulību pārkāpj, tam prāta nav; to tik dara, kas sev dzīvību grib nogalināt.
Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
33 Tam būs kāviens un kauns un negods bez gala;
Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
34 Jo viņas vīra dusmas iekarsušās netaupīs atriebšanas laikā.
Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
35 Tas nebēdās ne par kādu līdzību(izpirkumu), un nebūs miera, cik dāvanu arī nedotu.
Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
