< Salamana Pamācības 4 >

1 Klausāties, mani bērni, tēva pamācīšanu un meklējiet atzīšanu mācīties;
Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
2 Jo es jums dodu labu mācību, neatmetiet manu bauslību!
Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
3 Jo es biju sava tēva dēls, savai mātei luteklītis un vienīgais;
Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
4 Un viņš mani mācīja un sacīja: Lai tava sirds pieņem manus vārdus, turi manus baušļus, tad tu dzīvosi;
On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
5 Manto gudrību, manto atzīšanu; neaizmirsti un negriezies nost no manas mutes vārdiem;
Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
6 Neatstāj to, tad viņa tevi paglābs; mīļo viņu, tad viņa tevi pasargās.
Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
7 Gudrības iesākums ir: Manto gudrību un ar visu savu padomu samanto atzīšanu.
Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
8 Turi viņu augsti, tad viņa tevi paaugstinās, viņa tevi cels godā, ja tu viņu apkampsi.
Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
9 Viņa dos jauku glītumu tavai galvai; krāšņu kroni viņa tev dāvinās.
Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
10 Klausies, mans bērns, un pieņem manus vārdus, tad vairosies tavas dzīvības gadi.
Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
11 Es tev mācīšu gudrības ceļu, es tevi vadīšu uz taisna ceļa,
Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
12 Ka staigājot tavi soļi nemetās, un tekot tu nepiedauzies.
Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
13 Turies cieti pie pamācības, neatstājies no tās, sargi to; jo tā ir tava dzīvība.
Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
14 Uz bezdievīgo tekas nenāc un uz ļauno ceļa neej!
Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
15 Stājies no tā, nestaigā uz viņa; raujies no tā un ej garām!
Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
16 Jo tie neaiziet gulēt, pirms nav ļauna darījuši, un tiem nenāk miegs, pirms nav kādu zemē gāzuši.
Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
17 Jo tie ēd bezdievības maizi un dzer negantības vīnu.
Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
18 Bet taisno celiņš ir kā spožs gaišums, kas spīd un spīd, līdz diena aust.
Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
19 Bezdievīgo ceļš ir kā akla tumsība; tie nezin, pār ko tie kritīs.
Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
20 Ņem vērā, mans dēls, manus vārdus, griez savu ausi uz manu valodu,
Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
21 Lai tie nezūd no tavām acīm; paglabā tos savā sirds dziļumā;
Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
22 Jo tie ir dzīvība tiem, kas tos atrod, un visai viņu miesai zāles, kas dziedina.
Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
23 Pār visu, kas jāsargā, sargi savu sirdi; jo no tās iziet dzīvība.
Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
24 Atstādini no sevis netiklu muti, un netaisnas lūpas lai ir tālu no tevis.
Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
25 Lai tavas acis taisni skatās, un tavi acu raugi taisni tavā priekšā.
Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
26 Nosver savu kāju soļus, tad visi tavi ceļi labi izdosies.
Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
27 Negriezies ne uz labo ne kreiso pusi; sargi savu kāju no ļauna.
Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.

< Salamana Pamācības 4 >