Salamana Pamācības 23
1 Kad tu sēdies, maizi ēst ar valdnieku, tad ņem labi vērā, kas tavā priekšā.
Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou.
2 Tu nazi lieci pie savas rīkles, ja esi negausis cilvēks.
Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.
3 Neiegribies viņa gardumu; jo tā ir viltus maize.
Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.
4 Nedzenies bagāts tapt, atmet tādu savu padomu.
Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.
5 Vai tu savām acīm ļausi laisties, kur nav nekā? Jo tas tiešām ņemsies spārnus, kā ērglis, kas pret debesi skrien.
K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.
6 Neēd tā maizi, kam skaudīga acs, un nekāro viņa gardumus;
Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.
7 Jo kādas viņa sirds domas, tāds viņš ir. „Ēd un dzer!“tā viņš tev saka, bet viņa sirds nav ar tevi.
Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.
8 Tavi kumosi, ko tu ieēdis, tev būs jāaizvemj, un tavi mīlīgie vārdi būs bijuši veltīgi.
Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.
9 Nerunā priekš ģeķa ausīm; jo viņš tik nievās tavus prātīgos vārdus.
Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých.
10 Neatcel vecās robežas un nenāc uz bāreņu tīrumiem;
Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.
11 Jo viņu atriebējs ir varens; tas iztiesās viņu tiesu pret tevi.
Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě.
12 Loki savu sirdi pie pamācīšanas un savas ausis pie prātīgas valodas.
Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění.
13 Neatrauj bērnam pārmācību; ja tu viņu ar rīkstēm šaustīsi, tad tādēļ jau nemirs.
Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.
Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš. (Sheol h7585)
15 Mans dēls, ja tava sirds gudra, tad mana sirds priecāsies, tiešām tā priecāsies;
Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;
16 Un manas īkstis no prieka lēks, ja tavas lūpas runās skaidrību.
A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.
17 Lai tava sirds nedeg uz grēciniekiem; bet turies vienmēr Tā Kunga bijāšanā.
Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.
18 Jo tiešām nāks pastara diena, un tava gaidīšana nebūs veltīga.
Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.
19 Klausies tu, mans bērns, un esi gudrs un turi savu sirdi taisnā ceļā.
Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.
20 Neesi ar vīna dzērājiem, kas rijot savu pašu miesu rij;
Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.
21 Jo dzērājs un rijējs panīks, un paģiras vilks skrandas mugurā.
Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.
22 Klausi savam tēvam, kas tevi dzemdinājis, un nenicini savu māti, kad tā būs veca.
Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.
23 Pērc patiesību, un nepārdod gudrību, pamācīšanu un atzīšanu.
Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.
24 Ar lielu prieku priecāsies taisnā tēvs, un kas gudru dzemdina, tas līksmosies par viņu.
Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.
25 Lai tavs tēvs un tava māte priecājās, un lai līksmojās, kas tevi dzemdējusi.
Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.
26 Dod man savu sirdi, mans dēls, un lai mans ceļš tavām acīm labi patīk.
Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.
27 Jo mauka ir dziļa bedre, un sveša sieva šaura aka.
Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.
28 Tiešām tā glūn kā laupītājs, un vairo atkāpējus pasaulē.
Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.
29 Kam gaudas? Kam vaidi? Kam bāršanās? Kam žēlabas? Kam skrambas par velti? Kam neskaidras acis?
Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?
30 Tiem, kas pie vīna kavējās, tiem, kas nāk salda dzēriena meklēt.
Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.
31 Neskaties pēc vīna, ka viņš tāds sarkans, ka biķerī tas zvīļo, ka tik vēlīgi nostaigā lejā.
Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.
32 Pēc viņš dzeļ kā čūska un dur kā odze.
Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.
33 Tavas acis skatās pēc svešām sievām, un tava sirds runā netiklību,
Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,
34 Un tu esi, kā kas jūras vidū guļ, un kā kas masta virsgalā guļ.
A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.
35 „Mani sit, bet man nesāp; mani grūsta, bet es nejūtu. Kad jel uzmodīšos? Tad sākšu atkal no gala!“
Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.
