Salamana Pamācības 2
1 Mans bērns, ja tu pieņemsi manus vārdus, un sirdī glabāsi manu mācību,
Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;
2 Savu ausi griezt uz gudrību un savu sirdi uz atzīšanu,
Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;
3 Tiešām, ja tu atzīšanas lūgsies un savu balsi pacelsi pēc saprašanas,
Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;
4 Ja tu viņu meklēsi kā sudrabu un tai pakaļ dzīsies kā mantai;
Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:
5 Tad tu sapratīsi Tā Kunga bijāšanu un atradīsi Dieva atzīšanu;
Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;
6 (Jo Tas Kungs dod gudrību, no viņa mutes nāk atzīšana un saprašana:
Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.
7 Viņš taisniem paglabā labklāšanos un ir par bruņām tiem, kas bezvainībā staigā,
Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,
8 Sargādams taisnības ceļus un pasargādams savu taisno tekas; )
Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.
9 Tad tu atzīsi, kas taisnība un tiesa, un kas skaidrība un ceļš uz visu labu,
Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,
10 Ja gudrība nāks tavā sirdī, un atzīšana tavai dvēselei būs mīļa,
Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.
11 Tad labs padoms tevi pasargās un saprašana tevi paglabās,
Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,
12 Ka tā tevi izglābj no ļauna ceļa, no vīra, kas netiklību runā,
Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,
13 Kas atstājuši skaidrības ceļus, staigā pa tumsības ceļiem,
Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,
14 Kas priecājās ļaunu darīt un prieku atrod netiklībā un viltībā,
Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,
15 Kuru ceļi ir greizi, un kas savās tekās netikli;
Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;
16 Ka tā tevi izglābj no svešas sievas, no svešnieces ar mīkstiem vārdiem,
Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,
17 Kas atstāj savas jaunības vīru, un aizmirst sava Dieva derību;
Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;
18 (Jo viņas nams pašķiebjās uz nāvi, un viņas ceļi pie miroņiem;
K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;
19 Visi, kas pie tās ieiet, negriežas atpakaļ, nedz atrod dzīvības ceļus; )
Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;
20 Ka, lai tu staigā pa labo ceļiem un sargi taisno tekas;
Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.
21 Jo taisnie dzīvos zemē, un sirdsskaidrie tur paliks;
Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;
22 Bet bezdievīgie no zemes taps izdeldēti, un kas ticību netur, no tās taps izsakņoti.
Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.
