Salamana Pamācības 19
1 Nabags savā vientiesībā staigādams ir labāks, nekā ģeķis ar netiklu muti.
Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
2 Arī pārsteigšanās bez ziņas nav laba, un ātri skrejot klūp.
Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
3 Ģeķība cilvēkam sajauc ceļus, ka viņa sirds kurn pret To Kungu.
Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
4 Manta pieved daudz draugu, bet nabagu draugs atstāj.
Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
5 Nepatiess liecinieks nesodīts nepaliks, un kas melus runā, neizglābsies.
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
6 Augstam kungam daudz pieglaužas, un ikkatrs ir devīgam vīram draugs.
Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
7 Nabagu ienīst visi viņa brāļi, cik vairāk viņa draugi no viņa atraujas; meklē tos pirmos vārdus, to nav.
Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
8 Kas gudrību panāk, mīl savu dvēseli; kas ar prātu dzīvo, atrod labumu.
Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
9 Nepatiess liecinieks nesodīts nepaliks, un kas droši melus runā, aizies postā.
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
10 Ģeķim nepieder kārumā dzīvot, ne vēl kalpam pār kungiem valdīt.
Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
11 Prātīgs cilvēks ir lēns uz dusmām, un viņa rota ir, kaitināšanu aizmirst.
Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
12 Ķēniņa dusmība ir kā jauna lauvas rūkšana; bet Viņa žēlastība kā rasa uz zāles.
Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
13 Ģeķīgs dēls ir tēvam par sirdēstiem, un sievas riešana ir pilēšana bez gala.
Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
14 Namu un mantu manto no vecākiem, bet prātīgu sievu no Tā Kunga.
Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
15 Slinkums iemidzina miegā, un kūtra dvēsele cietīs badu.
Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
16 Kas mācību sargā, tas sargā savu dvēseli; kas savu ceļu neņem vērā, tas mirs.
Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
17 Kas par nabagu apžēlojās, tas aizdod Tam Kungam, un tas tam atmaksās viņa labdarīšanu.
Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
18 Pārmāci savu dēlu, kamēr vēl cerība, bet nedod savai dvēselei vaļas, viņu nokaut.
Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
19 Kam liela sirds, tam jācieš sods; jo gribi novērst, jo iet vairumā.
Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
20 Klausi padomam un pieņem mācību, ka tu pēcgalā palieci gudrs.
Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
21 Cilvēka sirdī ir daudz nodomu, bet Tā Kunga padoms, tas pastāv.
Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
22 Cilvēka gods ir labu darīt, un nabags ir labāks, nekā melkulis.
Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
23 Tā Kunga bijāšana ir uz dzīvību; jo tāds būs paēdis un dzīvos, ļauna neaizskarts.
Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
24 Sliņķis slēpj roku azotē, pat pie mutes viņš to neliek.
Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
25 Per garzobi, tad tas nejēga atjēgs, un pamāci prātīgo, tad viņš atzīs, kas der.
Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
26 Kas tēvu posta un māti izdzen, tas ir bezkaunīgs un negants bērns.
Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
27 Neklausi, mans bērns, mācībai, kas nomaldina no gudrības vārdiem.
Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
28 Nelieša liecinieks apsmej tiesu, un bezdievīgo mute ierij netaisnību.
Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
29 Garzobiem sodība gatava un pēriens ģeķu mugurai.
Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
