Salamana Pamācības 17
1 Sauss kumoss ar mieru ir labāks, nekā pilns nams ar kaujamiem, kur ķildas.
Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
2 Gudrs kalps valdīs pār netiklu dēlu un dalīs mantojumu starp brāļiem.
Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
3 Kausējamais katls sudrabu, un ceplis zeltu, bet Tas Kungs pārbauda sirdis.
Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
4 Netiklis klausās uz blēņu valodām, melkulis griež ausi uz neliešu mēlēm.
Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
5 Kas nabagu apsmej, tas nievā viņa Radītāju, un kas par viņa bēdām priecājās, nepaliks nesodīts.
Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
6 Sirmgalvju kronis ir bērnu bērni, un bērnu goda rota ir viņu tēvi.
Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
7 Ģeķiem nepieder augsti vārdi, nedz lielam kungam melot.
Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
8 Kam ir ko dot, tam tas ir kā dārgs akmens; kur tik tas griežas, tur labi izdodas.
Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
9 Kas grēku apklāj, tas iekopj draudzību; bet kas vainu no jauna aizņem, sarīdina radus.
Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
10 Aprāšana vairāk satriec prātīgo, nekā simts sitienu ģeķi.
Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
11 Dumpinieks meklē tik ļaunu vien, bet bargs vēstnesis pret viņu taps sūtīts.
Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
12 Labāki lāču māti sastapt, kurai bērni paņemti, nekā ģeķi viņa ģeķībā.
Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
13 Kas labu ar ļaunu atmaksā, no tā nama ļaunums neatstāsies.
Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
14 Ķildu sākt ir kā ūdens dambi izplēst; pirms sāk jaukties, atstājies.
Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
15 Kas bezdievīgu taisno un taisnu pazudina, tie abi Tam Kungam ir negantība.
Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
16 Ko palīdz ģeķim maksa rokā, gudrību pirkt, kad jēgas nav.
K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
17 Draugs mīļo ikkatrā laikā, bet brālis piedzen bēdu dienā.
Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
18 Tas ir negudrs, kas roku dod galvodams priekš sava tuvākā.
Èlověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
19 Kas ķildu mīļo, tas mīļo grēku; un kas savas durvis taisa augstas, tas meklē nelaimi.
Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
20 Kam nelieša sirds, tas laba neatradīs; un kam netikla mēle, tas iekritīs nelaimē.
Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
21 Kas ģeķi dzemdina, tam tas būs par skumjām, un ģeķa tēvs nevar priecāties.
Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
22 Priecīga sirds dziedina vainas, bet sagrauzts gars izkaltē kaulus.
Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
23 Bezdievīgais ņem slepeni dāvanas, locīt taisnības ceļu.
Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
24 Prātīga cilvēka vaigā ir gudrība, bet ģeķa acis laistās līdz pasaules galiem.
Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
25 Ģeķīgs dēls savam tēvam par sirdēstiem, un rūgtums tai, kas viņu dzemdējusi.
K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
26 Jau nav labi, taisno sodīt, ne vēl goda vīru sist taisnības dēļ.
Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
27 Kas savu muti valda, tam ir samaņa, un kam lēns gars, tas ir prāta vīrs.
Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
28 Pat ģeķi, kad tik klusu cieš, notur par gudru, un par prāta vīru, kamēr savu muti tur.
Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
