Salamana Pamācības 1
1 Salamana, Dāvida dēla, Israēla ķēniņa, sakāmie vārdi,
Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
2 Atzīt gudrību un mācību, un saprast prātīgu valodu,
Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
3 Pieņemties apdomībā, taisnībā, tiesā un skaidrībā,
K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
4 Ka tiem vēl nejēgām tiek samaņa, jauniem atzīšana un apdomīgs prāts.
Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
5 Kas gudrs, klausīs un pieaugs mācībā, un kas prātīgs, ņemsies labus padomus,
Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
6 Ka izprot sakāmus vārdus un mīklas, gudro valodas un viņu dziļos vārdus.
K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
7 Tā Kunga bijāšana ir atzīšanas iesākums; gudrību un mācību ģeķi nicina.
Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
8 Klausi, mans bērns, sava tēva pārmācībai un nepamet savas mātes mācību;
Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
9 Jo tas ir jauks krāšņums tavai galvai un zelta rota tavam kaklam.
Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
10 Mans bērns, kad grēcinieki tevi vilina, tad neklausi!
Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
11 Kad tie saka: „Nāc mums līdz, glūnēsim uz asinīm, glūnēsim uz nenoziedzīgo par nepatiesu!
Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; (Sheol h7585)
13 Mēs atradīsim visādas dārgas mantas, pildīsim savus namus ar laupījumu.
Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
14 Tava daļa tev būs mūsu starpā, viens pats maks būs mums visiem.“
Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
15 Mans bērns, nestaigā vienā ceļā ar tiem; sargi savu kāju no viņu pēdām;
Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
16 Jo viņu kājas skrien uz ļaunu un steidzās asinis izliet.
Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
17 Bet lai arī tīklu izplāta visiem putniem priekš acīm; tas ir par velti!
Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
18 Tā arī viņi glūn uz savām pašu asinīm un glūn uz savu pašu dzīvību.
Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19 Tā iet visiem, kas plēš netaisnu mantu; kam šī ir, tam tā paņem dzīvību.
Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20 Dieva gudrība skaņi sauc uz lielceļiem, uz ielām tā paceļ savu balsi;
Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21 Tā izsaucās, kur ļaužu vislielais troksnis; kur ieiet pilsētas vārtos, tā runā savu valodu:
V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22 Cik ilgi, nejēgas, jūs mīlēsiet nejēdzību, un smējējiem gribēsies apsmiet, un ģeķi ienīdēs atzīšanu?
Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23 Griežaties pie manas mācības! Redzi, es jums došu savu garu un jums darīšu zināmus savus vārdus.
Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24 Tādēļ nu, ka es aicināju, un jūs liedzaties, ka savu roku izstiepju, un nav, kas uzklausa,
Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25 Un jūs visu manu padomu atmetiet un manas pārmācības negribiet;
Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26 Tādēļ arī es smiešos par jūsu postu, es smiešos, kad jums izbailes uzies,
Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
27 Kad pār jums izbailes nāks kā auka, un posts jums uzbruks kā vētra, kad briesmas un bailes jums uzies.
Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
28 Tad tie mani sauks, bet es neatbildēšu, tie mani meklēs agri, bet mani neatradīs,
Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
29 Tādēļ ka tie atzīšanu ienīdējuši un Tā Kunga bijāšanu nav pieņēmuši.
Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
30 Tiem negribējās mana padoma, tie ir nicinājuši visu manu pārmācīšanu;
Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
31 Tādēļ tie ēdīs no sava ceļa augļiem, un būs paēduši no saviem padomiem.
Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
32 Jo nesaprašu nomaldīšanās tos nokauj, un ģeķu pārdrošība tos nomaitā.
Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
33 Bet kas mani klausa, tas dzīvos droši, un savā mierā tas ļauna nebīsies.
Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
