Ījaba 40
1 Un Tas Kungs atbildēja Ījabam un sacīja:
A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:
2 Vai vainotājs ies tiepties ar to Visuvareno? Kas Dievu pamāca, lai uz to atbild!
Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.
3 Bet Ījabs atbildēja Tam Kungam un sacīja:
Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:
4 Redzi, es esmu mazs, ko lai es Tev atbildu? Es likšu roku uz muti.
Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.
5 Es reiz esmu runājis, bet vairs neatbildēšu; un otru reiz, bet vairs to nedarīšu.
Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.
6 Un Tas Kungs atbildēja Ījabam no vētras un sacīja:
Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:
7 Apjoz jel kā vīrs savus gurnus, tad Es tev gribu vaicāt, un tu mani māci.
Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
8 Vai tu Manu tiesu iznīcināsi, vai tu Mani pazudināsi, ka tu būtu taisns?
Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?
9 Jeb vai tev ir tāds elkonis kā tam stipram Dievam, vai tev ir pērkona balss kā viņam?
Čili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?
10 Aptērpies tad ar greznību un augstību, un apģērbies ar lielu godu un godību.
Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.
11 Izgāz savas dusmības bardzību, un uzlūko visus lepnos un pazemo tos.
Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.
12 Uzlūko visus lepnos un gāz tos zemē un satriec tos bezdievīgos savā vietā.
Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.
13 Guldi tos kapā pīšļos un sedz viņu vaigus ar tumsību.
Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.
14 Tad arī Es tevi teikšu, ka tava labā roka tev palīdzējusi.
A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.
15 Redzi nu, beēmots (upes-zirgs), ko Es līdz ar tevi esmu radījis, ēd zāli kā vērsis.
Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.
16 Redzi jel, viņa spēks ir viņa gurnos un viņa stiprums viņa vēdera dzīslās.
Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.
17 Viņš kustina savu asti kā ciedra koku, viņa cisku dzīslas kopā ir sapītas.
Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.
18 Viņa kauli ir kā ciets varš, viņa locekļi kā dzelzs mieti.
Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.
19 Viņš ir Dieva ceļu pirmais; kas viņu radījis, Tas viņam devis savu zobenu.
Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.
20 Kalni viņam izdod barību, un tur trencās visi lauka zvēri.
Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.
21 Koku biezumā viņš apgulstas, niedrēs un dūņās paslēpies.
V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.
22 Koku biezums viņu apsedz ar savu ēnu, upes kārkli viņu apslēpj.
Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.
23 Redzi, kad upe plūst, tad viņš nedreb, viņš ir drošs, kad Jardāne pat līdz viņa mutei celtos.
Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.
24 Vai viņu var gūstīt, viņa acīm redzot? vai viņam virvi var vilkt caur nāsīm?
Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?
