Ījaba 38

1 Tad Tas Kungs Ījabam atbildēja no vētras un sacīja:

Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:

2 Kas tas tāds, kas (Dieva) padomu aptumšo ar neprātīgiem vārdiem?

Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?

3 Apjoz jel kā vīrs savus gurnus, tad Es tev gribu vaicāt, un tu Mani māci.

Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

4 Kur tu biji, kad Es zemei liku pamatu? Izteic to, ja tev ir tāds gudrs prāts.

Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.

5 Vai tu zini, kas viņai mēru licis, jeb kas pār viņu ir vilcis mēra auklu?

Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?

6 Uz ko viņas pamati ierakti, jeb kas licis viņas stūra akmeni,

Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,

7 Kad rīta zvaigznes kopā priecīgi dziedāja, un visi Dieva bērni gavilēja?

Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?

8 Jeb kas jūru aizslēdzis ar durvīm, kad tā izlauzās, un iznāca kā no mātes miesām,

Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?

9 Kad Es to ģērbu ar padebešiem, un krēslībā ietinu tā kā tinamos autos,

Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,

10 Kad Es tai noliku Savu robežu, un liku aizšaujamos un durvis,

Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,

11 Un sacīju: tiktāl tev būs nākt un ne tālāki, un še būs apgulties taviem lepniem viļņiem?

I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.

12 Vai tu savā mūžā rītam licis aust, vai auseklim rādījis savu vietu,

Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,

13 Lai satver zemes stūrus, ka tie bezdievīgie no tās top izkratīti;

Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?

14 Ka tā pārvēršas kā zieģeļa vasks un visas lietas rādās kā apģērbā,

Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,

15 Un bezdievīgiem zūd viņu gaišums, un pacelts elkonis salūst?

A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?

16 Vai tu esi nācis līdz jūras avotam un staigājis bezdibeņu dziļumos?

Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?

17 Vai tev atdarījušies nāves vārti, un vai tu esi redzējis nāves ēnas vārtus?

Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?

18 Vai esi skatījies līdz pasaules malām? Stāsti, ja tu visu to zini.

Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.

19 Kur ir tas ceļš, kur gaisma mājo, un tumsa - kur ir viņas vieta?

Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,

20 Vai tu to varētu pārvest viņas robežā un izzināt viņas nama ceļus?

Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?

21 Tu to zini, jo tai laikā tu biji piedzimis, un tev ir daudz to gadu!

Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?

22 Vai tu esi nācis, kur tie sniega krājumi, un vai esi redzējis krusas krājumus,

Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,

23 Ko Es taupu uz spaidu laiku, uz kaušanas un kara dienu?

Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?

24 Pa kuru ceļu gaisma dalās un kā austrenis izplešas virs zemes?

Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?

25 Kas lietum rādījis, kur lai gāžas, un ceļu zibeņiem un pērkoniem,

Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,

26 Ka lietus līst, kur cilvēka nav, tuksnesī, kur neviens nedzīvo,

Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,

27 Ka viņš dzirdina tukšo posta vietu un zālītei liek dīgt?

Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?

28 Vai lietum ir tēvs, vai kas dzemdinājis rasas lāsi?

Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?

29 No kura klēpja cēlies ledus, un no kā dzimusi debess salna,

Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?

30 Ka ūdeņi sastingst kā akmens, un jūras dziļumi aizsalst cieti?

Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.

31 Vai tu vari sasiet Sietiņa saites, vai atraisīt Orijona zvaigžņu saiti?

Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?

32 Vai tu zvaigznes vari izvest savā laikā un vadīt debess vāģus un viņu ratus?

Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?

33 Vai tu zini debess likumus, jeb vai proti, kā tie valda virs zemes?

Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?

34 Vai tu savu balsi vari pacelt uz padebešiem, lai ūdeņi plūst zemē uz tevi?

Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?

35 Vai vari sūtīt zibeņus, ka tie iet un uz tevi saka: redzi, še mēs esam?

Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?

36 Kas lika gudrību tumšos mākoņos un prātu debess spīdumos?

Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?

37 Kas skaita mākoņus ar gudrību, un kas māk apgāzt padebešus,

Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,

38 Ka pīšļi top aplieti, ka tie saskrien un salīp pītēs?

Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?

39 Vai tu māki medīt laupījumu priekš lauvas un pildīt jauno lauvu tukšo vēderu,

Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,

40 Kad tie nogulstas alās un biezos krūmos glūn?

Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?

41 Kas gādā krauklim barību, kad viņa bērni uz Dievu brēc un šurpu turpu skraida, kad nav ko ēst?

Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?