Ījaba 36
1 Un Elihus vēl runāja un sacīja:
Zatím přidal Elihu, a řekl:
2 Pagaidi man vēl maķenīt, es tev mācīšu, jo no Dieva puses vēl kas jāsaka.
Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
3 Es meklēšu savu atzīšanu no tālienes un gādāšu savam radītājam taisnību.
Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
4 Jo tiešām, mana valoda nav meli; tavā priekšā ir, kam atzīšanas netrūkst.
V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
5 Redzi, Dievs ir varens un tomēr neatmet, Viņš ir varens gudrības spēkā.
Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
6 Viņš bezdievīgam neliek dzīvot, un bēdīgam nes tiesu.
Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
7 Viņš nenovērš savas acis no taisnā, bet pie ķēniņiem uz goda krēsla, tur Viņš tiem liek sēdēt mūžam, ka top paaugstināti.
Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
8 Un kur cietuma ļaudis ir ķēdēs un top turēti bēdu saitēs,
Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
9 Tur Viņš tiem dara zināmu viņu darbu un viņu pārkāpumus, ka cēlušies lepnībā.
Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
10 Viņš tiem atdara ausi mācībai, un saka, lai atgriežas no netaisnības.
A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
11 Ja tie nu klausa un Viņam kalpo, tad tie pavada savas dienas labumā un savus gadus laimē.
Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
12 Un ja tie neklausa, tad tie krīt caur zobenu un mirst bez atzīšanas.
Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
13 Bet kam neskaidra sirds, tie kurn, tie nepiesauc, kad Viņš tos saistījis.
Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
14 Tā tad viņu dvēsele mirst jaunībā, un viņu dzīvība paiet ar mauciniekiem.
Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
15 Bet bēdīgo Viņš izpestī viņa bēdās, un atver viņa ausis bēdu laikā.
Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
16 Tāpat Viņš tevi izraus no bēdu rīkles uz klaju vietu, kur bēdu nav, un tavs galds būs pilns ar treknumu.
A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
17 Bet ja tu esi pilns bezdievīgas tiesāšanās, tad tiesa un sodība tevi ķers.
Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
18 Lai sirds rūgtums tev jel neskubina zaimot, un tā lielā pārbaudīšana lai tevi nenovērš.
Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
19 Vai tu ar brēkšanu no bēdām tiksi vaļā, vai cīnīdamies ar visu spēku?
Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
20 Neilgojies pēc tās nakts, kas noceļ tautas no savas vietas.
Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
21 Sargies, negriezies pie netaisnības, jo tā tev vairāk patīk nekā pacietība.
Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
22 Redzi, Dievs ir augsts savā spēkā; kur ir tāds mācītājs, kā Viņš?
Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
23 Kas Viņam raudzīs uz Viņa ceļu, vai kas uz Viņu sacīs: Tu dari netaisnību?
Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
24 Piemini, ka arī tu paaugstini Viņa darbu, par ko ļaudis dzied.
Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
25 Visi ļaudis to skatās ar prieku, cilvēks to ierauga no tālienes.
Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
26 Redzi, Dievs ir augsts un neizmanāms, Viņa gadu pulku nevar izdibināt.
Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
27 Viņš savelk ūdens lāsītes, un lietus līst no viņa miglas.
On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
28 Tas līst no padebešiem un pil uz daudz cilvēkiem.
Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
29 Vai var izprast, kā padebeši izplešas, un kā Viņa dzīvoklis rīb?
(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
30 Redzi, Viņš ģērbjas zibeņu spīdumā un apklājās ar jūras dziļumiem.
Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
31 Jo tā Viņš soda tautas un dod barības papilnam.
Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
32 Viņa abējās rokās spīdumi, un Viņš tiem rāda, kur lai sper.
Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
33 Pērkona balss sludina Viņu nākam, un ganāmi pulki, ka Viņš tuvu.
Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
