Ījaba 34
1 Un Elihus atbildēja un sacīja:
Ještě mluvil Elihu, a řekl:
2 Klausāties, gudrie, manu valodu, un prātīgie, atgriežat ausis pie manis;
Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
3 Jo auss pārbauda vārdus, tā kā mute bauda barību.
Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
4 Lai pārspriežam savā starpā, lai kopā atzīstam, kas ir labi.
Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
5 Jo Ījabs saka: es esmu taisns, bet Dievs ir atņēmis manu tiesu.
Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
6 Lai gan man taisnība, mani tura par melkuli, manas mokas ir nedziedinājamas, lai gan neesmu noziedzies.
Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
7 Kur ir gan cilvēks, kā Ījabs, kas zaimošanu dzer kā ūdeni,
Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
8 Un draudzējās ar ļaundarītājiem un staigā ar bezdievīgiem?
A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
9 Jo viņš saka: cilvēkam nekā nepalīdz, ka tas mīļo Dievu.
Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
10 Tādēļ, gudrie vīri, klausāties mani. Nevar būt, ka Dievs ir ļauns un tas Visuvarenais netaisns.
A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
11 Jo Viņš cilvēkam maksā pēc viņa darba, un ikkatram liek klāties pēc viņa gājuma.
Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
12 Patiesi, Dievs nedara ļauna, un tas Visuvarenais nepārgroza tiesu!
A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
13 Kam pasaule ir pavēlēta, ja ne Viņam, un kas ir radījis visu zemi?
Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
14 Ja Viņš Savu sirdi grieztu uz Sevi pašu vien, un Savu garu un Savu dvašu ņemtu pie Sevis:
Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
15 Tad visa miesa kopā mirtu, un cilvēks taptu atkal par pīšļiem.
Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
16 Ja nu tev ir saprašana, klausi to, ņem vērā manas valodas balsi.
Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
17 Vai jel, kas taisnību ienīst, varēs vadīt? Kā tad tev bija tiesāt to Vistaisnāko?
Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
18 Viņu, kas uz ķēniņu var sacīt: tu netikli, un uz valdnieku: tu blēdi;
Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
19 Kas neuzlūko valdnieku vaigu un neieredz bagātus vairāk nekā nabagus, jo tie visi ir Viņa roku darbs.
Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
20 Acumirklī tie nomirst, un nakts vidū tautas top iztrūcinātas un iet bojā, un varenie top aizrauti un ne caur cilvēka roku.
V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
21 Jo Viņa acis skatās uz cilvēka ceļiem, un Viņš redz visus viņa soļus.
Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
22 Tumsas nav nedz nāves ēnas, kur ļaundarītāji varētu slēpties.
Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
23 Viņam cilvēks ilgi nav jāmeklē, ka lai nāk uz tiesu Dieva priekšā.
Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
24 Viņš satriec varenos bez izmeklēšanas un ieceļ citus viņu vietā.
Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
25 Tāpēc ka Viņš zina viņu darbus, Viņš tos apgāž naktī, ka tie top satriekti.
Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
26 Viņš tos šausta kā bezdievīgus, tādā vietā, kur visi redz.
Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
27 Tāpēc ka tie no Viņa atkāpušies un nav apdomājuši visus Viņa ceļus.
Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
28 Ka nabaga brēkšanai bija jānāk pie Viņa, un bēdīgā kliegšanu Viņš paklausīja.
Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
29 Kad Viņš dod mieru, kas tad pazudinās? Kad Viņš Savu vaigu apslēpj, kas Viņu skatīs? Tā tas ir ar tautām, tā ar ikvienu cilvēku,
(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
30 Lai nelieša cilvēks nevalda un tautai nav par valgiem.
Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
31 Jo uz Dievu jāsaka: man bija jācieš, es vairs negrēkošu.
Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
32 Ko es neredzu, to māci tu man; ja esmu darījis netaisnību, tad to vairs nedarīšu.
Mimo to, ne vidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
33 Vai Dievs lai atlīdzina pēc tava prāta? Jo tu neesi mierā! tad spriedi tu, ne es! Un ko tu taču māki sacīt!
Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
34 Prātīgi ļaudis man sacīs, un ikviens gudrs vīrs, kas uz mani klausījies:
Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
35 Ījabs runājis neprazdams, un viņa vārdi nav bijuši gudri.
Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
36 Kaut Ījabs taptu pārbaudīts līdz galam, ka viņš runā, kā bezdievīgi ļaudis.
Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
37 Jo viņš krauj grēku uz grēku, viņš mūsu priekšā zaimo un runā daudz pret to stipro Dievu. -
Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
