Ījaba 21
1 Bet Ījabs atbildēja un sacīja:
A odpovídaje Job, řekl:
2 Klausāties, klausāties manu valodu, un tā mani iepriecinājāt.
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3 Paciešaties man runājot, pēc apsmejiet manu valodu.
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4 Vai tad es vaidu par cilvēkiem, un kā lai mans prāts nav skumīgs?
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5 Skatāties uz mani, tad jūs iztrūcināsities un liksiet roku uz muti.
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6 Kad es to pieminu, tad es iztrūkstos, un šaušalas pārņem manu miesu.
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7 Kāpēc bezdievīgi paliek dzīvi, top veci, un vareni spēkā?
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8 Viņu sēkla pastāv viņu priekšā līdz ar viņiem, un viņu bērni priekš viņu acīm.
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9 Viņu namam ir miers bez bailēm, un Dieva rīkste nenāk pār tiem.
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10 Viņa vērsis aplec un nepaliek bez augļiem, viņa govs vedās un neizmetās.
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11 Savus bērnus tie izlaiž kā avju pulku, un viņu puikas lēkā.
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12 Tie ir līksmi ar bungām un koklēm un priecājās ar stabules skaņu.
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. (Sheol h7585)
14 Taču tie sacījuši uz Dievu: Nost no mums, jo Tavus ceļus mēs negribam atzīt.
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15 Kas ir tas Visuvarenais, ka mēs tam kalpotu, un kāds labums mums atlec, ka to piesauktu?
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16 (Bet) redzi, viņu labums nestāv viņu rokā; tādēļ bezdievīgo padoms lai ir tālu nost no manis.
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17 Cikkārt tad izdziest bezdievīgo gaišums, un posts tiem uznāk, ka Dievs (tiem) liek valgus Savā dusmībā?
Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18 Ka tie ir kā rugāji priekš vēja un kā pelus, ko vētra aizrauj.
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19 Dievs pataupot viņa nelaimi uz viņa bērniem. Lai Viņš to viņam pašam atmaksā, ka pats to mana.
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20 Viņa paša acis lai redz savu postu, un pats lai dzer no tā Visuvarenā bardzības.
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21 Jo kādas tam bēdas par savu namu, kad paša vairs nav, kad viņa mēnešu skaits ir beigts.
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22 Kas mācītu saprašanu Dievam, kas arī tos augstos tiesā?
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23 Viens nomirst pilnā spēkā visā mierā un laimē;
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24 Viņa trauki ir pilni piena, un viņa kauli ir tauki no smadzenēm.
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25 Cits atkal mirst ar rūgtu dvēseli un nekad nav baudījis labuma.
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26 Tie kopā guļ pīšļos, un abus tārpi apklāj.
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27 Redzi, es zinu jūsu domas un jūsu gudrību, ar ko jūs mani gribat nomākt.
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28 Jo jūs sakāt: kur ir tā varenā nams, un kur to bezdievīgo telts un dzīve?
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29 Vai neesat vaicājuši, kas tālus ceļus gājuši; vai nezināt, ko tie stāsta?
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30 Ka ļaunais glābjās nelaimes dienā, un bardzības dienā tie top pasargāti.
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31 Kas viņam acīs pārmetīs viņa ceļu, kas viņu sodīs, kad tas ko dara?
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32 Ar godu viņš top pavadīts kapā, un kaps tam stāv par dzīvu piemiņu.
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33 Kapa smiltis ir viņam vieglas, un visi cilvēki iet viņam pakaļ, kā tie priekš viņa bijuši bez skaita.
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34 Kā tad jūs mani tik velti iepriecinājat? Jūsu atbildes ir un paliek blēņas.
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich ne zůstává než faleš.
