Ījaba 19
1 Bet Ījabs atbildēja un sacīja:
Tedy odpověděv Job, řekl:
2 Cik ilgi jūs manu dvēseli bēdināsiet un mani mocīsiet ar vārdiem?
Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3 Jūs gan desmitkārt mani likuši kaunā un nekaunaties mani tā nomākt.
Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4 Un ja es tiešām esmu maldījies, tad tā maldīšanās ir mana.
Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5 Vai tad jums tiešām tā bija lielīties pret mani un pierādīt manu kaunu?
Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6 Ņemiet jel vērā, kā Dievs mani lauzis un mani apvaldzinājis ar Savu tīklu.
Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7 Redzi, es brēcu par varas darbu, bet man neatbild; es kliedzu pēc palīga, bet tiesas nav.
Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8 Manam ceļam Viņš licis šķēršļus, ka netieku uz priekšu, un uz manām tekām Viņš licis tumsību.
Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9 Manu godu Viņš man novilcis un atņēmis manas galvas kroni.
Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10 Viņš mani nopostījis visapkārt, ka eju bojā, un manu cerību Viņš izsakņojis kā koku.
Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11 Viņš iededzinājis Savu bardzību pret mani un mani tur kā Savu ienaidnieku.
Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12 Viņa kara spēki sanākuši kopā un pret mani taisījuši savu ceļu un apmetuši lēģeri ap manu dzīvokli.
Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13 Manus brāļus viņš atšķīris tālu no manis, un mani draugi man palikuši visai sveši.
Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14 Mani tuvinieki atstājās, un mani draugi mani aizmirst.
Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15 Mana saime un manas kalpones tur mani par svešinieku, un es esmu kā svešs viņu acīs.
Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16 Es saucu savu kalpu, bet tas neatbild, tas man mīļi jālūdzās ar savu muti.
Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17 Mana dvaša riebj manai sievai, un mana smaka manas mātes bērniem.
Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18 Pat puikas mani nicina; kad es ceļos, tad tie man runā pretim.
Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19 Visi mani uzticamie draugi mani tur par negantību, un ko es mīlējis, tie ir griezušies pret mani.
V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20 Mani kauli līp pie manas ādas un pie manas miesas, un maniem zobiem āda vien atliek.
K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21 Apžēlojaties par mani, apžēlojaties par mani, mani draugi! Jo Dieva roka mani aizskārusi.
Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22 Kāpēc jūs mani vajājat, kā tas stiprais Dievs, un no manas miesas nevarat pieēsties?
Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23 Ak kaut mani vārdi taptu sarakstīti, ak kaut tie taptu iezīmēti grāmatā!
Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24 Kaut tie ar dzelzs kaltu un svinu par mūžīgu piemiņu taptu iecirsti akmenī.
Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25 Bet es zinu, ka mans Pestītājs dzīvs, un pēcgalā Viņš celsies pār pīšļiem.
Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26 Un kad mana āda, kas tā sasista, vairs nebūs, tad vaļā no savas miesas es skatīšu Dievu.
A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27 Tiešām, es Viņu sev skatīšu, un manas acis Viņu redzēs, un nebūs svešs. - Mana sirds iekš manis ilgojās.
Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28 Kad jūs sakāt: Kā mēs to vajāsim? Un ka tā vaina pie manis atrasta:
Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29 Tad bīstaties no zobena; jo zobens ir tā bardzība par noziegumiem, lai jūs atzīstat, ka ir sodība.
Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
