Ījaba 15
1 Tad Elifas no Temanas atbildēja un sacīja:
Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Vai tad gudram vīram būs runāt tukšas domas un savu sirdi pildīt ar vēju?
Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
3 Pārmācīt ar vārdiem, kas nepieklājās, un ar valodu, kur labums neatlec?
Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
4 Tiešām, tu iznīcini Dieva bijāšanu un nicini pielūgšanu Dieva priekšā.
Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
5 Jo tava mute parāda tavu noziegumu, un tu esi uzņēmies runāt, kā gudrinieki runā.
Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
6 Tava mute tevi pazudina, un ne es; tavas lūpas pret tevi dod liecību.
Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
7 Vai tu esi tas pirmais cilvēks piedzimis, vai tu esi dzemdināts, pirms kalni bija?
Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
8 Vai tu esi dzirdējis Dieva apslēpto padomu, vai tu gudrību esi iezīdis?
Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
9 Ko tu zini, ko mēs nezinātu, ko tu proti, un mēs to neprastu?
Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
10 Arī mūsu starpā ir sirmi un veci, kas ilgāki dzīvojuši, nekā tavs tēvs.
I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
11 Vai Dieva iepriecināšanas priekš tevis mazas, un vārds, laipnīgi uz tevi runāts?
Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
12 Kāpēc tava sirds tevi tā apmāna, kāpēc tavas acis tā spulgo,
Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
13 Ka tavas dusmas ceļas pret Dievu un izverd tādu valodu no tavas mutes?!
Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
14 Kas ir cilvēks, ka tas būtu šķīsts, un ka būtu taisns, kas no sievas dzimis?
Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
15 Redzi, Saviem svētiem Viņš neuztic un debesis nav šķīstas priekš Viņa acīm.
An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
16 Ne nu vēl tas negantais un samaitātais cilvēks, kas netaisnību dzer kā ūdeni.
Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
17 Es tev stāstīšu, klausies mani, un es tev teikšu, ko esmu redzējis,
Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
18 Ko gudrie stāstījuši no saviem tēviem un nav slēpuši, -
Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
19 Tiem vien zeme bija dota, un svešinieks viņu starpā nebija nācis, -
Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
20 Bezdievīgais mokās visu mūžu, un briesmīgais, cik tam gadi nolikti.
Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
21 Viņa ausīs skan briesmas, pašā mierā viņam uzbrūk postītājs.
Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
22 Viņš neuzticās iznākt no tumsības; jo zobens uz viņu gaida.
Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
23 Viņš skraida šurp un turp pēc maizes, kur varētu dabūt; viņš zin tumsības dienu sev tuvu klātu.
Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
24 Bēdas un izbailes viņu biedē, viņu pārvar kā ķēniņš, uz kaušanos gatavs.
Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
25 Jo viņš izstiepa savu roku pret Dievu un cēlās pret to Visuvareno.
Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
26 Viņš skrēja pret Viņu ar pašu galvu, ar savu priekšturamo bruņu biezām pumpām.
Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
27 Viņš savu vaigu tauki izbaroja un kopa resnu vēderu.
Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
28 Viņš dzīvoja izpostītās pilsētās un namos, kur nebija jādzīvo, kuriem nolemts būt par akmeņu kopām.
A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
29 (Tāpēc) viņš nepaliks bagāts, un viņa manta nepastāvēs, un viņa laime neizplētīsies virs zemes.
Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
30 Viņš no tumsības ārā neiznāks, liesma izkaltēs viņa zarus, caur Dieva mutes dvašu viņš aizies.
Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
31 Lai viņš nepaļaujas uz nelietību, ar to viņš pieviļas; jo nelietība būs viņa alga.
Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
32 Tā alga nāks priekšlaiku, un viņa zars nezaļos.
Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
33 Viņš zaudēs kā vīna koks savus ķekarus un nometīs kā eļļas koks savus ziedus.
Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
34 Jo bezdievīgo saime paliks neauglīga, un uguns norīs dāvanu ņēmēju dzīvokļus.
Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
35 Tie ir grūti ar netaisnību un dzemdē postu, un savām sirds domām tie pieviļas.
Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
